Červen 2015

H8rs, MLP, reklamy, drogy, peníze, zaměstnání, pesimismus

28. června 2015 v 21:18 | Smar :3 |  Témata
Poslední dobou, když je na internetu tolik různých hatů na všechno možné od seriálů, různých věcí, osob, jsem se rozhodla napsat asi o čtyřech nejznámějších. První se pozastavím nad Justinem Bieberem. Přiznejme si to. Zpíval jak holka. A teď? Teď se tváří jak moje sestřenice (nic ve zlém :D ) neustále zvedlé obočí a jeho písně pořád žádná sláva. Toť můj názor, neberte to jako hate. Opravdu nejsem jeho fan ani hater, ale když slyším "Baby", a nebo vidím výměnu manželek s tím NeGayem, musela jsem se fakt rozesmát. Ten týpek byl k nezaplacení. http://tn.nova.cz/clanek/vymena-manzelek-hadky-o-homosexuala-a-utek-z-domova.html (Pardon, že je to z Novy, ale byl to prní článek který vyskočil.)
Hele, zrovna se k tomu dostáváme - TV Nova. Poslední dobou jedna z nejpomlouvanějších televizí a už ji trochu dobíhá Markýza po tom incidentu s youtubery, konkrétně Expl0itedem (jo, sleduju ho, přiznávám se, ale není mezi mými nejoblíbenějšími :) o tom článek taky napíšu, klid.) Zpátky k Nově - seriály, filmy, jo, dobře, ok. Ale ty reklamy. (To je podstatně u všech televizí, ale je to taky velké mínus. Nepřehání to ti lidi? Vím, že bez reklam by bylo všechno v pytli, viz.: https://www.youtube.com/watch?v=npXgGCrzZYs
Teď se zaměříme na One Direction. Náhodou, tohle už je lepší, ale nemuseli by se nám pořád vnucovat, že ano? Vždyť o nich bylo natočených víc filmů jak o Justinovi...
A co Bronies? Tak mezi tyhle jediné patřím. Čtvrtá generace My little pony (Friendship is Magic) se náhodou docela vydařila a už nebyla jenom o tom vnucovat holčičkám do sedmi let svoje poníkovské hračičky. Nádherný seriál, musím se přiznat. A jako docela šok, že tohle sledujou třeba i čtyřiceti letí chlapi, to je fakt síla.
Drogy = zlo. Zrovna jsme je ke konci roku probírali (Ti parchanti zase vynechali sexuálku, pf! Snad v další třídě budeme dostávat ty vložky zdarma, jak se prý říká :D ), a pouštěli i videa na tématiku ale i jiných závislostí (automaty, internet...). Tak jako díky, že upozorňujete, co je to za sviňstvo, ale teď, když víme, co je to zač, a protože většina lidí jsou rebelové to budou spíš chtít zkusit, když jim omíláte pořád dokola to samé - jak jste začali? Zvědavostí. To je to stejné jako já a uklízení. Máma mi bude denně omílat, abych si uklidila. Ze začátku to budu dodržovat, ale pak mi to už začíná lézt na nervy a vy*eru se na to. Tak drogy vidím já. Jinak co mi třeba ségra říkala o lysohlávcích (houbičky), prý máte halucinace podle toho, jaký jste člověk. Ten dobrý nemusí vidět nic a špatný s výčitkami svědomí skočí i z okna. Hmm, to mi příjde jako dost zajímavá informace, ale jsou tu i legální drogy. Kofein (který celkově až tak zlý není), alkohol (jo, na ten se musí dávat bacha, do budoucna plánuju maximálně koktejly nebo víno, a to mi chutná už teď, jenom aby ze mě nevyrostl ochlasta :D ) a tabák, kte kterému mám dvacet tisíckrát větší nechuť díky tátovi. Normálně mi není z žádných dopravních prostředků špatně, ale jak si sednu do toho zahuleného auta, okamžitě mě bolí hlava a je mi na zvracení. To samé třeba s pusou na dobrou noc (ne, deset mi fakt není :D jsem takové malé dítko, to stejné s animákama, ale to po tátovi mám. Kéž bych mohla být dítě do konce života, je to největší pohoda.) kdy mu cítím z huby ten smrad, nebo když jsem v dílně a je tam zakouřené. Nechutně to smrdí, já nevím, co těm kuřákům na tom chutná, a ještě, když se podíváte na ty plíce, s pocitem, že může dostat rakovinu a umřít VÁŠ TÁTA, snažím se mu to rozmluvit. Ale asi ne dost tvrdě. Někdy mu musím ukázat občanku. Nehledě na to, cigarety taky stojí docela jmění, a kdyby nehulil, máme krásnou zahrádku. Místo toho je to jenom plocha plevele a popela, a to mu očividně nevadí. Ať se pak nediví, že mu nikdo nechce pomáhat. Já sekat neumím, máma spí po práci, ségra není doma. (Po kolikáte to zmiňuju? 1000x?)
Dostáváme se k financím! Yaay! Po mámě jsem dost skeptická, co se týče peněz, a jak jsem už říkala, my jich taky nemáme zrovna na rozdávání. Na uživení máme a sem tam si koupíme něco navíc, ale oproti třeba mojí spolužačce, co "jen tak" za vysvědčení dostane dary v hodnotě tří tisíc a ještě její mamka nedělá, tohle nemá obdoby. (Ale závist v tom je, přiznávám se a nezaklepávám to do země jako moje dnes už bývalá spolužačka, která všem lezla na nervy a asi nejvíc ze třídy mi nadávala do šprtů, heh.) Ale musím být ráda, že se nám aspoň nerozpadá dům a moje máma nechodí do tří prací. Mám notebook, anduláčka, televizi, knih taky zrovna nemálo, oblečení taky, ok. Ale co bude v budoucnu? Jsem hrozně pesimistická, taky hlavně kvůli rodičům a celkově i sestře. Špatně si shání brigády (ale Itálie se celkem vydařila), máma pracuje v továrně na tři směny a pak je celý den mrzutá, táta skončil s podnikáním a pracuje ve firmě, a ani jeden nepobral moc peněz. Moje máma říká, že taky hodně peněz prožerem. Heh, tři tisíce týdně za jídlo asi dost je, ale pořád je to míň než to, co si dovolují ostatní. My nebereme drahé věci, my bereme hodně levnějších věcí. Pak to takhle vypadá. Ještě k tomu zaměstnání - já se jako fakt začínám bát, že si ji nenajdu. Mým dnes už položivotním snem je být delegátkou, jazyky mě baví, dějepis (architektura) a sem tam nějaká ta historie, králové, blabla jsou celkem fajn (zatím). Jen novověk a války není nic pro mě, a toho se myslím že vyvaruju.

EPP

28. června 2015 v 20:30 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
Asi před týdnem jsem při surfování na youtube objevila následující video:
https://www.youtube.com/watch?v=jDvO5V1Hbzk
EPP je o tom, že za pohyb, který si vyberete budete dostávat body, které můžete věnovat skupině ČEZ (zadarmo) na určitý projekt, a jakmile lidé nějakých těch 200 000 bodů nasbírají, ČEZ dá pár korun na podporu.
Nicméně, aplikace se mi začala líbit, ale to, že mi to dává 1 bod za čtvrt kilometr je na moje poměry docela dost :D Po cestě do školy a ze školy mi to dá 10 bodů, pokud jdu vyprovodit kamarádku až k domu. Chuděra, jí to nedá ani jeden bod, protože bydlí docela blízko a ještě by to doma musela dochodit.
Jinak, používám EPP vždycky když jdu ven, do školy, ze školy, na výlet, do města... Pořád. Kromě indoorového chození, to jen vybíjí baterku. Slyšela jsem, že se tam dá podpořit i jakýsi útulek. Pravidelně se to obnovuje, protože lidí není až tak málo a pěkně makají - za týden podpořili 5-7 projektů. Měla bych se na to podívat.
Můžete podpořit olympioniky, postižené děti, útulky a nebo třeba turistické stezky v nějakých horách. Jenom mi docela nesedělo, proč chtěli podporovat skupinu TapTap. To se nedokážou prosadit sami, jako miliony dalších skupin?
Ale pozor! Našla jsem i způsob, jak v téhle aplikaci cheatovat. Nasbírala jsem asi za 20 minut 115 bodů, a to tím, že jsem šla do školy a pak jsme jeli na ten výlet autobusem (nevypnula jsem to) a body letěly. Na jednu stranu rychleji podpoříme, ale na druhou stranu to nepovzbudí moc lidí k pohybu. Co myslíte vy?

Co stihnout do konce prázdnin?

28. června 2015 v 20:14 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
Jak už jsem zmiňovala v deníčkování, musím mít všechno přesně naplánované, a tak vám napíšu, co bych chtěla stihnout. Máte to někdo podobný?
• Cvičit na balóně
• Prázdninový bloging
• Sledování Fairy Tailu (yeeep :3 )
• Psaní na Wattu (nějak jsem se k tomu ještě nedostala)
• Chodit ven!
• Koupat se (v bazéně :D)
• Občasné karaoke (nechcete mě slyšet, ale zas tak to špatné není, o proti hvězdné pěchotě)
• Starat se o Robbinka
• Jezdit na kole a na bruslích
• Číst (i z knihovny)
• Poslouchat hudbu
• Cvičit na klavír (i něco navíc i Someone Like You :3)
• Spravit Riccinkovi hrobeček (chudák, má tam zasviněný křížek a konec šmitec)
• Jíst zdravě (nedaří se kromě snídaní)
- mít pořádek v pokoji (no o čem mluvím...)
- být připravená do školy (Aj sešit, který si vedu do budoucnosti)
- cítit se dobře (jo, to se taky nedaří)
- pařit Howrse :D
• uklidit si
• spravit The Sims 3 (na tom se s tátou domlouvám už půl roku přesně)

A jinak co se týče cílů, ty jsem si taky vypsala a chci se o ně s vámi podělit, protože mi můžete poradit do života ;)

• Aktuální cíle:
- víc oblečení a čtení
- nový pokoj (nábytek, klavír, koberec, přemalovat, vytřídit věci)
- rovnátka, lakování nehtů, péče o ksicht a vzhled celkově

• Životní cíle:
- dům ve vesnici jen tak 5 km od velkoměsta (asi Praha)
- mazlíček
- vysoká škola
- auto + řidičák
- hraní na klavír
- dobrá práce (delegátka)
- najít si někoho :3

Tak, a teď jsem extra zvědavá, co do konce těch prázdnin udělám. Tohle je i jako ten dopis, co si někteří dělají a pak se za nějakou dobu dívají, co splnili. PS: Pokud blog přežije, budu se dívat i na ty cíle :D

22. - 28.6.2015

28. června 2015 v 20:06 | Smar :3 |  Deníčkování
Tento týden myslím shrnu do jednoho článku. Nicméně, kromě výletu, zajímavého čtvrtku, vysvědčení a prázdninových depresí toho moc nebylo :D
Na výlet jsme jeli do Permonia v Oslavanech. Měli jsme splnit 10 úkolů za tři hodiny, heh. My jsme jich splnili 6, a stejně z většiny asi kvůli tomu, že jednu aktivitu měli podělanou (nebo aspoň my jsme to s holkama neotevřely). Na první aktivitu jsme šly jenom já a moje BFF, a to úplně na zabití. Moje první lanové šplhání. Já jsem z toho byla úplně posraná, ale pak mě to začalo nehorázně bavit :D Škoda, že nikdy na nic takového nepůjdu, maximálně s kamarádkama, protože ségra (ano, opět) bude mimo už do konce řivota jak tak vidím, a máma s tátou? Na lanové centrum? Opravdu ne. Oni nejsou na fyzické aktivity.
Druhý úkol bylo přejít bludiště až do pralesa, kde jsme měli šáhnout do 5 děr, a rozeznat ve které je železo. Třetí - vyjít po neupevněném žebříku nahoru podle instrukcí (na zabití), pak jsme stejně podváděli :D
Čtvrtý - dát šest koleček do řady tak, aby spustily mechanismus. Pátý - v bořenině otevřít schránku klíčem, který přitáhnem po potrubí (ten nešel, musel nám to chlápek dojít otevřít). Šestý - v labyrintu vyluštit hádanku, a čéče, že byla pěkně rafinovaná, ale nebudu ji tady sdělovat, protože by jste to ješt cheatovali :D (Nemůžu si pomoct s emoticonama, ale jinak to prostě vyjádřit nejde.)
Zbytek už jsme nestihli, tak jsme si aspoň zašli na sváču pro hranolky.
Jinak jsme tam byli jenom 4 hodiny. To má být školní výlet? PFF! Moje babička v mém věku jela se školou na tři dny do Tater... Ale pořád lepší, než nejet nikam.
Jinak ve čtvrtek už propukla taková nuda (nic jsme už neměli dělat), a tak nám učitelka, která se přísně zastává školního řádu dovolila písničky na mobilech :OO To byl takový div, že jsme pařili jak namydlení... eh... To správné slovo. Nevím.
Ale potom jsme se šli podívat na turnaj v basketballu a florballu, a tam už jsme to měli záhadně zakázané.
V pátek byl (u nás, někteří mají vysvědčení až v úterý) osudový den. Mno, první bylo vyhlášení různých ocenění. Dostala jsem diplom za 12. místo v Jámě Lvové (chudák kámoš, který byl 14. už nedostal, diplomy byly do prvních 12.) a knížku "Posvátná Geometrie", spolužák dostal Symetrii, která je sama o sobě tak jednoduchá, že mi ani nestojí za to si ji od něho půjčovat. Jsem za to svoji ráda :3 Na výzu jinak samé (co se dá čekat... Ségra měla jedinou dvojku z matiky na základce, zbytek i se střední samé jedničky i s maturitou. Bože, proč? Vždyť už teď bych za chvíli měla 2 z fyziky. Ale berme to takhle - máme jedny z nejpřísnějších učitelů.)
A co jsem teda ještě zapomněla dodat, tak jsem si vždycky stěžovala za extrémně těžký batoh, ale to máme asi všichni. Když ale porovnám stohy učebnic, tak ty nové jsou 2x lehčí! Yaaay! Děkuji ti, milosrdný bože. Po výzu jsme si spokojeně šly s holkama zaběhat na běžeckou dráhu z nechutně tvrdého a špičatého materiálu. Ale bosky. Jsme si sedřely kůži :D
Teď se zmíním o dnešním (a částečně včerejším) dnu. Mám hrozné záchvaty z prázdnin. Mám pocity, že nestihnu věci do klavíru, že prázdniny budou moc krátké, že si je nebudu moct užít, že ztloustnu a podobně. Neznáte nějaké triky na urovnání? Poslední dobou si musím všechno urovnávat. Uklízím, i když nechci, knihy si řadím co je rozečtené, co přečtené, co má víc dílů, co ne (z knihovny), hry si řadím co budu hrát na plochu, mám seznam, co budu dělat do konce prázdnin a celkově mám hrozné stavy úzkosti a sem tam i halucinace a totálně mi hrabe. Z prázdnin. Taky se vám to stává? Nevíte, co s tím mám dělat?
Jinak se omlouvám, že asi týden nevyšel žádný článek, ale, když to nejde, tak to nejde :P ...

Vzhled, oblečení, líčení, uhry a jebáky

22. června 2015 v 17:06 | Smar :3 |  Témata
Jako první se zaměřím na to líčení - jak se líčíte vy? Mě ještě ani 14 není, tak to moc nepřeháním (řekněme, že se nemaluju skoro vůbec). Jednou za čas na sebe plcnu trochu z eos (jéžiš, jak boží jsou to balzámy :3 vlastním vanilla mint - limitovaná edice a bylo to drahé jak svině, na mé poměry) a sem tam zapudruju nějaký jebák. Taky mě štve, že mám na sobě asi miliardy uhrů, a jeden pěkně velký. Opravdu nesnáším vymačkávání, sama to nedokážu a od mamky to pěkně bolí. Proto jsem se rozhodla používat jakousi vodu o Garnieru. Strašně mi to voní :D
Celkově jsem se svým vzhledem (postavově) spokojená, jenom se mi zdají hrozně nevyvážené moje přednosti. Prsa nemám skoro žádná (jep, doroste to, ale co zatím ten zadek...?!) a jak už jsem zmínila, zadek se mi tak velký nezdá, ale potom ten poměr... Někteří lidé jsou toho názoru, že mám strašně velkou prdel. No a? Furt lepší než prsa té jedné Američanky s obvodem hrudníku 1,3 metru, nebo nějak tak. Na obličeji pár nedokonalostí mám, a to hlavně uhry, hrozně křivé (upíří) zuby, moje přehnaně husté tmavě černé obočí (a to jsem blond i se všema chlupama - co se týče jich, jsem nejchlupatější holka ze třídy - ještě že jsou chlupy taky světlé, nejde to tak vidět) a taky to, že mi máma skoro nedovoluje chodit s rozpuštěnýma vlasama a jiný účes než culík nebo normální cop ze 3 pramenů neumí, ségra je jak se zmiňuju už asi po sté v Itálii a táta udělá sotva ten culík. Já na tom nejsem o moc líp něž táta, umím si max. udělat jednou za čas účes ze skřipců a nebo docela blbý drdol, který se za pět minut rozpadne. Ještě mě štvou moje hrozně suché lokty - mají své doby, kdy jsou opravdu nechutné, ale s tím asi nic neuělám.
Oblečení - asi můj největší problém. Denně hledám nějaké dva kusy, které ke mně ladí, a když ke mně chodí denně (nebo ob den a dobrovolně) babička, která mi pomáhá skoro se vším, a za to jsem jí mimochodem moc věčná, tak je schopná mi říct strašné nesmysly. Dvě naprosto odporné barvy sladí k sobě. No co, já pro ni musím být taky asi hrozná, protože se mi líbí modrá se zelenou. Říkala mi, že za jejích dob to ostatní nemohli ani vidět. To musela být doba. A taky mi pořád radí, abych chodila v tričku zastrčeném v kalhotech. Proboha. To je největší hnus (podle mě) co jsem kdy viděla. Tak chodí náš šedesátiletý učitel, a když se podívám i na sebe,vypadá to strašně, dnes už se to neností a je mi to hrozně nepohodlné. Jsem ráda, když si tričko můžu neustálě potahovat a spadá mi až pod pas.
Taky co se toho oblečení týče, ještě mě štve jedna věc. Řekněme, že máme dvě stejné černé trička - jedno je od adidasu za 450,- a jedno od vietnamců za 79,-. Neuvidíš na nich rozdíl, řekněme, že jsou obě kvalitně ušité, tak si vezmu to od vietnamců, protože je levnější. Doleze nějaká holka:
"Ježiši, ty nosíš levná trička od vietnamců!"
Nebo kamarádka vypráví jak nakupovala, a jediné, co tu holku zajímá je to, kolik to stálo, a co je to za značku. Co je tohle za logiku? I kdyby si měla vybrat mezi hnusným tričkem ze sportisima a nádherném od vietnamců, brala by samozřejmě to značkové. To ji nezajímá nic jiného?! Co je tohle za dnešní dobu...
Když řeknu o vzhledu celkově, že ten se teď hodnotí více, než osobnost, podíváme se ještě na klasické klučičí průpovídky. Pořád kritizují, jak nám tolik make-upu nesluší, a když uvidí jednu hezkou nenamalovanou holku a jednu "hezkou" namalovanou, za kterou asi půjde?
Toť vše k mému vyjádření a znovu říkám, že se k tomu kdykoliv můžu vrátit, a to hlavně v deníčku.

Založení rodiny, děti, sbírky a týrání zvířat

22. června 2015 v 16:45 | Smar :3 |  Témata
Když navážu na předchozí článek, který se týkal hlavně dětí, tak se zaměřím na rodinu. Do budoucna bych se ráda přestěhovala na věsnici kousek asi od Prahy do menšího domu a byla bych s manželem. Na děti moc nejsem. Nikdy jsem si nehrála na maminku s panenkami/miminy. Nikdy jsem do toho fakt nebyla. A taky, když si vezmete dnešní dobu, kdo ví, jak bychom na tom byli s financemi, pak bych ještě musela jít na mateřskou. A ještě to dítě porodit! Když vidím, že si žen polovina mužů ani k vůli tomu neváží, nemá to smysl.
Vím, že podstata lidského života je rozmnožit se, ale když vidím tyhle "lidi", chci říct spíše "zrůdy". Taky mohou být děti neovladatelní spratci, ke kterým pořád musíte skákat. Můžou být rozmazlení, tvrdohlaví, a co teprve puberta! Myslím, že je správná, ale vychovávat sama sebe bych asi nechtěla. Natož nechci skončit jako Afričan s třinácti dětmi a totálně bez peněz. Podle mě to, že z toho dostanou dávky, nebo to, že věří, že se o ně ve stáří děti postarají jsou kecy. Jednou učitel řekne tohle, jednou tamto. Jsou to výmluvy. Podle našeho rodinného názoru tam spíš nemají co dělat, a potřebovali by pořádné balení kondomů.
To mi zrovna připomíná jednu velice trefnou reklamu: https://www.youtube.com/watch?v=bYvLahRzabs
Jaké mám ještě důvody být bezdětná? Hmm. Sice budu ve stáří sama, ale aspoň budu mít svou drahou polovičku, na kterou se plně spoléhám :3
Jo, a ještě se budu bavit o jedné věci, a tím jsou sbírky pro nemocné nebo postižené děti. Na to se navybírá tolik např. víček! Ale dělá snad někdo něco pro zvířata nebo útulky? Jsou snad zvířata méně cenná? Osobně jsem teda rasistka co se týče lidí hlavně z afrických či čínských krajin. Nejde mi ani tak o barvu pleti, o národnost jen z poloviny, ale hlavně o zvyky z jejich zemí. Co se týče romů, znám i několik spořádaných pracovitých lidí, ale většina jsou pěkní hulváti. Toť můj názor. Jaký je můj závěr?
Budu bezdětná, protože děti officiálně nemám moc ráda a co se týče budoucnosti, mám o tomhle pesimistické názory (eh, finance) a budu se snažit žít skromně. Jenom takové hračky na měsíc vystojí tak půlku platu, pokud to budu moc přehánět. Taky hodně lidí je přesvědčeno, že my jsme bohové a zvířata nic. Z toho je taky jejich přesvědčení, že týrání zvířat nebo množírny, kde matky přicházejí o život nejsou špatné. Klidně bych pracovala v nějaké věznici, kde by se lidem oplácelo, co způsobili druhým, jak lidem, tak zvířatům. Tresty smrti rozhodně ne - je to pro ně spíš vysvobození. Když jsme se s kamarádkou dívaly na koňské jatka, je to něco opravdu ohavného. Já teda vegetariánka, veganka ani vitariánka nejsem, maso jím normálně, ale to z množíren je čiré zlo. Žiju v přesvědčení, že maso z kauflandu pochází z toho statku, který vypadá celkem v pohodě. Prosím, nekazte mi moje přesvědčení. Další videa jsem viděla z množíren, kde slepicím podřezávali zaživa krky a by vykrvácely, a malé kuřátka házeli do obrovského mixéru. Jak je mi z toho smutno. Jsem ujetá hlavně na ptáčky :(
Tak, to je všechno, vytlačila jsem toho (ne, nebyla jsem na wc) ze sebe hodně v docela krátkém článku. Jaký je váš názor?

Zodpovědnost za zvíře, opatrnost s dětmi

22. června 2015 v 16:29 | Smar :3 |  Andulka jménem Robbie
Co vím, tak spoustu zvířat (včetně Robbieho) má traumata ze špatného zacházení. Původci těchto nedorozumění jsou z 99% děti (nic ve zlém). Podle mě by prostě 3 leté hyperaktivní a zbrklé dítě, které doma žádné zvíře by nemělo vůbec někoho takového chytat. Co jsem zkoušela, tak dobře, možná ty větší zvířata jako pes a kočka to přežijí, pokud nebudou tahána za uši a ocas (viz. pejsek a kočička) a muckány do nekonečna, některé děti nemají v rukou žádný cit. Nejraději by něčím hodily a nebo do toho prostě velkou silou bouchaly. Tyhle děti nepatří k citlivým malým tvorečkům (nebo i větším) jako jsou andulky, papoušci, různí broučci a už vůbec ne hadi, ale rybičky je nezajímají, ty si přece nmohou ohmatat.
Vím, že děti za to zkrátka nemůžou, ale když už, rodiče, prosím, hlídejte si je, nebo je naučte s nimi zacházet. Já nemám srdce, abych odmítla, ale potom chudáček Robbie je domlácený o klec. Proto jsem nad takovou malou holčičkou vyzrála několika věcmi.
1) Říkat, že zvíře skoro spí, a ven se mu nechce.
2) Dát zvíře mimo dosah, a vymluvit se, že se bojí (no, to je docela i pravda).
3) Pokud zvíře nekouše, nechat ho si hrát s dítětem pouze přes klec (pokud je to třeba papoušek nebo hlodavec).
No, každopádně tohle jsem měla na srdci, ale existují i hodné děti, jako moje sestřenice, které jsou ze zvířat spíš v šoku a sotva na něj sáhnout. Takové děti jsou hrozně milé :-)

Škola 01 - jídelny

21. června 2015 v 19:24 | Smar :3 |  Témata
Řekněme, že první věc co příjdu do školy v pondělí ráno je načipovat si obědy. Musím se přiznat, že někdy kecám, že jsem si čipovala a snědla to, i když bych se nepřinutila na ten humáč jít. Většinou je to opět v pondělí. Dřív jsme s holkama měly každý den jedna službu - ta všem nosila pití dvakrát. Samozřejmě k obědu byly v pondělí vždycky s*ačky a to jsem měla službu já. Kvůli tomu, že jsem nechodila se pak ještě dohodly, že budu nosit každý den (po tom kdo službu měl, jen všichni budou nosit 1x). Tak jsem se na ně s prominutím vy*rala. Myslíte, že můžu za to, že mi v pondělí obědy nechutnají?
Abych nezapomněla - musím si zastěžovat na dvě hlavní věci. Jako dobře, vaříte nám zdravě, to velice chválím, ale oproti jiným školám a jejich nechutným žákům se to nedá.
"Čau, co jste měli na oběd?"
"Koprovou polévku a hnusný guláš, ve kterým bylo v mase snad 98% tuku."
"My smažák s hranolkama nebo boloňské špagety. Šel jsem na 1. Vy nemáte druhé obědy?"
"Ne."
"Haha! A ještě vám vaří takové hnusy!"
Za takovéto lidi bych zabíjela. Setkávám se s nimi na každém kroku a ve škole i v jiných oblastech. Však si o tom počtete.
Když jsme byli menší, ještě tak 1-3 třída, tak jsme úplně (myslím že všichni) nenáviděli to, když došla nějaká učitelka/vychovatelka a začala nám to jídlo nutit, popřípadě nás krmit. Polovina lidí hodila šavli, eh.
Nevím, co mají za problém. Když nám to nechutná, tak prostě nechutná! Zhnusily se mi z toho všechny polévky a doteď si je neberu. To mi připomíná historku o naší "milované" bramborové omáčce. Přisedla si učitelka a nutila nás to jíst jako vždycky. Jenom se otočila o 180 stupňů a já už jsem byla v tahu. Chudák moje BFF. Snědla toho dvakrát víc.
Dále mi taky tuto myšlenku vnuklo Selassieho video: https://www.youtube.com/watch?v=ENQjw104zYM
Opravdu, ty 'překvápka' jsou časté i u nás. Je to fakt nechutné - tu vlas, tam vlas. Dobře, snažíte se uvařit pro celou školu, za to vás ctím, ale trošku víc ohleduplnosti by se šiklo.
Tohle si myslím o jídelnách. A co vy? Vynechala jsem snad ještě něco?

Nostalgie, vzdávání se věcí

21. června 2015 v 17:51 | Smar :3 |  Témata
Už jako malá tak i teď mám sklony k brodelářství (jak u nás všichni říkají). Nedokážu se vzdávat věcí a mám na ně nostalgické vzpomínky. Poslední dobou už je to lepší, ale přece jen. Nemůžu to všechno vyhodit! Od začmáraného deníčku když mi byl rok po sestřinu povídku o vílách. Moje! A to nemám ráda nepořádek. Proto u mě mezi sebou bojují vzpomínky s pořádkem. Minulou neděli jsme dělali jeden z největších úklidů a teď by jste se divili jak je tu (celkem) čisto. Aspoň něčemu to prospívá.
Když už jsme u těch věcí, dostáváme se asi k hlavní pointě mého zatraceného života - opět a zase je to uklízení. Zrovna dneska u nás byla sestřenice (3 roky) a tak kramařila... Vsadím se, že kdyby o tom můj táta nevěděl a přišel sem, ještě by mi nadával. Mamka mě učí, ať si teda nedělám bordel, a při tom jsou teď vytahané celé skříně. Tak jako díky, že to aspoň uklidíš.
Vraťme se k tématu nostalgie. Vždycky mě zabolí u srdce, když si vzpomenu na něco strašně hezkého, co už se nikdy nezopakuje, ale taky naopak u situací, které jsem mohla změnit k lepšímu. Např. nebýt líná (zachránila bych svoji oblíbenou deku), nebýt navztekaná (zpříjemnila bych si výlet na Pálavě) a podobně.
Já vím, krátké téma, ale co nadělám, dalo mi to zabrat celé odpoledne :D

Soukromí, generace

21. června 2015 v 14:04 | Smar :3 |  Témata
Zopakuju vám větu z jednoho nejmenovaného článku o pubertě: "Dveře pokojíčku už se zavírají, co dělat?" Tohle je asi problém mé mámy a matek možná i většiny mých vrstevníků na zeměkouli. Znám jen tři druhy matek:
1) Ta, co vám nadává když si zavřete dveře a nerespektuje soukromí. (Hlásím se!)
2) Ta, které je to úplně jedno.
3) Ta, která vás v tom ještě podporuje.
Nicméně, ta moje mi ještě bude nadávat do idiotů. Když jsem zkoumala tisíce článků o pubertálním chování a zpovědnic s titulkem "Co se děje?", všude čtu strašně dojemné věci jako "Promluvte si s ním/ní...", "Dejte jí/jemu čas..." a podobně. Uznávám, že je to pravdivé, ale tím víc mě štve moje matka. Denně mi nadává do všeho možného (Mno, i když musím přiznat, že někdy začnu já - to mě vede k dalším věcem, jako jsou články "Váš teenager vás zkouší," což je absolutně pravda, ale já tyhle kecy používám spíš k sebeobraně, heh.), není schopná mi dát jeden den klid od ukliď tohle, ukliď tamto a neustále mě musí kontrolovat. To si to snad zapisuje do vlastního deníčku?! Je snad stalker?! Myslí si, že vyrůstám špatně?! Ale notak! Když se o něčem bavíme jak s mamkou tak třeba i s babičkou, někdy neberou ohled na to, že jsme úplně jiná generace. Dřív bylo tohle, dřív bylo tamto, chovej se takhle, tam to je blb, jeho máma je nemožná, internet je špatný, střílecí hry tě udělají vrahem... To mi připomíná tenhle obrázek:
Asi tak to vidím já. Každopádně myslím, že by jsme se všichni měli tolerovat navzájem. Eh, a teď pojďme zkritizovat novu, původce nápadu na tenhle obrázek. Jejich reportáže alá "Zamrzne v -5 stupních voda?" nebo "Rozbije se kokos z pád u z osmého patra?" a nebo "Střílecí hry udělají člověka vrahem?" jsou naprosto praštěné. Proto tam lezu jenom, když jede nějaký fajn film/seriál. Já jsem vždycky střílečky hrávala, a hrála bych i teď, jenže poslední dobou nemám čas, možná někdy o prázdninách. Pořádnou PC hru jsem nehrála už 2 měsíce ze školních důvodů. O tom až ale v dalším článku. Závěr? Rodiče a prarodiče - respektujte naše soukromí, a trochu tolerance navíc by taky neuškodilo.
Ještě se vrátím k jedné věci. Někteří rodiče nesnesou, když jsou jejich děti chytřejší než oni (viz. někdo nejmenovaný). Například potřebuje pomoct s počítačem, nebo slyším, jak u toho sprostě nadává, zeptám se, jestli nechce pomoct:
"Si zas strašně chytrá, co?"
Ale dnes mě moje máma málem vyrazila dech. Zase na něco dost sprostě nadávala, a já jen tak provokativně utrousím:
"Tak u toho sprostě nenadávej..."
"Hm, máš pravdu, měla bych to omezit."
To jste měli vidět můj pohled. Asi ještě zkontroluju historii, kam všude to lezla, protože aby byla až takhle příjemná, to si zaslouží hromadný potlesk!

Horoskopy

21. června 2015 v 9:56 | Smar :3 |  Témata
Každý jsme nějaké znamení zvěrokruhu. Já jsem beran, tedy upřímná, otevřená, přátelská. Vím, co chci, musím si všechno urovnávat a umím si za tím jít. Řekla bych, že jsem tolerantní a mé myšlení není zatíženo předsudky. Naopak ale mám problém přizpůsobit se něčemu co se mi nelíbí, proto mě baví rebelie :P (Přečteno na horoskopy.cz/beran ) Na horoskopy věřím, myslím, že to docela i sedí. Ráda si přečtu, ale nezakládám na nich životní rozhodnutí, to si raději potrpím na instinkty.
V čínském horoskopu jsem koza ve znamení vody :D Je to hrozné, protože ostatní u nás ve třídě jsou koně (až na ještě 2-3 vyjímky, to jsou taky kozy). Celkově tato dvě znamení na sebe celkem sedí, jenom beran má mužskou povahu a koza ženskou. Řekněme, že se někdy chovám jako chlap a někdy jako ženská a to docela sedí.
Pak ještě v téhle oblasti existují karty, šťastná čísla a tak podobně, nebo co jste za strom, ale zapomněla jsem tu stránku, musím pohledat.
O hodinu později:
Tak, mám je dokonce dvě - www.vestirna.com a numerologie.najdise.cz
Existuje fakt hodně druhů horoskopů, dokonce jsem ještě objevila keltský, ve kterém jsem javor. Nejlepší je, že všechno na sebe perfektně sedí, všechny horoskopy do sebe zapadají. Jak to ti lidi dělaj?
Pak je tu třeba osudové číslo - moje je 7. Když jsem to kdysi náhdou objevila, všem jsem ty čísla počítala :D Je to jednoduché - sečtete den, měsíc i rok po cifrách (např. 1999 - 1 + 9 + 9 + 9) a pak to dvojciferné (nebo trojciferné) číslo taky sečtete po cifrách do jednoho čísla. A pak je k tomu nějaký popis, to si na těch stránkách najděte.
Je třeba dokonce neuvěřitelné, (máte sice hoodně malou šanci) ale můžete poznat znamení člověka podle vzhledu. To nevím, jak je možné, ale jde to, párkrát se mi to povedlo :D
Ještě je dost milostných horoskopů, dokonce i milostných aktů podle znamení. Na tohle bych se ale vyprdla, pokud s láskou nějaké problémy nemáte.
Pak jsou třeba karty (nejčastěji tarotové). V těch moc důvěru nemám, ale zeptala jsem se na odpověď ano/ne:
"Bude můj blog aspoň trochu úspěšný?"
"Zřejmě ano."
No uvidíme, sama jsem dost zvědavá. Co je na seznamu dál? Různé symboly a znaky, ty vynecháme, v tom absolutně nemám ani trochu přehled.
Optické iluze - samou mě to překvapilo. Když jsem na facebooku uviděla jednu z optických iluzí a stáhla si to, pokud by to byl gif, byl by to fake. Ale jak se to objevilo na spodní liště jako obrázek img, vytřeštila jsem bulvy. Tohle je dost zajímavé. Takových iluzí jsou tisíce, na té větírně si nějaké prohlédněte.
Potom je tu třeba magické koule, u které jsem ráda, když mě povzbudí, kostky, strom života, hodiny smrti (odbíjejí jednotlivé sekundy vašeho života), sirky, vrba přání, čtení z ruky, runy apod. Zkoušela jsem jen něco, ale když se nudíte, opravdu zabaví, a možná vám otevře bránu do vaší duše! :D
To by bylo asi všechno, celkově je můj názor na tohle všechno pozitivní, i když v tom mám zmatek...

Magie a fantazie

21. června 2015 v 9:15 | Smar :3 |  Témata
Jako malá, ale přece i teď mám bujnou fantazii a jsem docela snílek. Teď už mám nabitý program, ale dřív, když jsem se nudila, lehla jsem si a snila o hrozně moc věcech, mezi ně patřilo mít většinou nějaké schopnosti, nebo být součástí nějakého filmu, sériálu, nebo třeba pc hry, např. Heroes 5. Jako ještě menší jsem si vymýšlela svoji vlastní postavu třeba u my little pony, nebo i u jiných pohádek.
Později jsem objevila spolu s kamarádkou jeden krásný web o magii. Ještě úplně nejsem přesvědčená, jestli na ni věřím, nebo ne, ale jsem docela pověrčivá, a ráda bych zažila něco magického. Pokud se ptáte pro koho jsem v neustávající válce upíři vs vlkodlaci, tak už od mala pro vlkodlaky. Moje kamarádka ke mně konvertovala. Znáte to, já už jsem viděla stmívání asi v 6 letech, a tak hrozné to nebylo. Později jsem odkoukala všechny díly a byla přesvědčená, že jako celkem fajn, ale na knížky to nemá. Melu všechno dohromady, ale teď do toho zatáhnu i knížky a filmy. Osobně jsem teda pro knihy, jako filmy fajn, ale to už naši fantazii dost omezuje. Taky hrozně miluju ty lidi, co se strašně chlubí že vůbec nečtou a tak. Pak z nich vyrostou omezenci, kteří se ani nedokáží vyjádřit. Taky bych neřekla, že mám nějak velkou slovní zásobu, ale jsem věrný čtenář hlavně sci-fi a fantasy, jak už tenhle článek naznačuje.
Dám sem odkaz na ten super magický web: http://darkprincess.blog.cz/
Kouzla se mi zdají hrozně složité, to už tak bývá a asi bych se bála je provádět, natož vyvolávat kolem půlnoci vlkodlaka v začarovaném kruhu u nás na zahradě plné plevele, a celkově, když se tam v noci podívám, nemůžu vědět, co tudy prošlo. Máme tam tři kočky, které se u nás vždycky stavují, hodně ptáků (kteří se ale chudinky asi otráví, protože jsme chtěli vyhubit ten plevel), byl tam jeden ochočený holub, miliardy brouků, ale také mí dávní nepřátelé - slimáci. Ale o těch víc v článku o fóbiích.
Každopádně, k mému novému dílu na wattpadu, které jsem ještě nezveřejnila, které má být o řekněme 'náboženství' (taky můj výtvor) jsem se odhodlala až po několika letech. Nejsem křesťan, hinduista ani buddhista, islámista... Prostě jsem bezbožná. A jen tak pro nějakou aspoň víru, když nemůžu věřit v sebe, jsem si vymyslela tohle.. Eh.. Řekněme, že píšu 'bibli' ve svém písmu (to jsem taky vymyslela). Můžu vám z ní někdy něco opsat :D Proč ne.
Založila jsem ho tak, aby bylo neutrální ke všem, a aby byli lidi zodpovědní sami za sebe. Něco si přečtete v příběhu, něco tady, jsem nepředvídatelná.
Takže řekněme, že na magii věřím, ale odvážila bych se jen na nějaké kousky. Nikdy jsem duchy nevyvolávala, a myslím, že je to akorát bude rušit, takže se zastávám názoru "Vyvolávejte jen pro radu,". Pokud budete mít nějaké jednoduché kouzlo, napiště mi ho do komentářů.
PS: Vím, že je to praštěné, ale strašně bych chtěla být nějaká nadpřirozená bytost. Kdo ne? Hodně čtu, že lidi nějaké ty bytosti jsou a pak píší, že máme být rádi, že jsme lidmi. Já bych ty schopnosti nechtěla pro sobecké účely, ale i třeba někomu pomoct. Zastávám se názoru, že lidé jsou zrůdy. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale tenhle obrázek mi dává zabrat (někomu může přijít nevhodný):

Tak, tohle by možná bylo všechno k magii a fantazii, a ještě jednou připomínám, že kdykoliv můžu o tom napsat článek znovu a něco doplnit, tak se nelekejte :)

19.6.2015

20. června 2015 v 17:55 | Smar :3 |  Deníčkování
Chci jen upozornit, že pokud se nedělo nic extra, nemá smysl to psát. Ve čtvrtek se nic moc nedělo, jenom bylo slavnostní otevření našeho nového hřiště. Je sranda, že bylo jakože hotové, ale stejně se mi zdálo hrozně pusté.
V pátek jsme měli s některými učiteli poslední hodiny. Naše hodná češtinářka nám pustila díl z Bylo nás pět (žádná sláva, ale tak hrozné to nebylo), ale náš zeměpiso-přírodopisář alá "Kyselý ksicht a pán nudy" nás ještě donutí probrat oceánii a antarktidu. To stejné občanko-informatikář, tomu zase říkáme Henry (ne, fakt se tak nejmenuje), který mele dokola stejné kecy jak ožralej, a ještě to pro jistotu jednou zopakuje. Podíváme se na to hlavní - výstupní test z angličtiny. Samozřejmě tam bylo něco úplně jiného, než co řekla učitelka. Co to do pytle...?! Pár cvičení v pohodě, ale jak jsem přišla na ty ostatní, tak mě to tak dos*alo, že jsem kecala učitelovi a šla se asi na pět minut procházet po patře, abych se vyvětrala. Koho by z toho bordelu nebolela hlava? Ještě je tak slepej, že jsme to všichni opisovali navzájem. U jednoho cvičení jsme ani nepoznali, co bylo na obrázku, u druhého byla zásoba slovíček na houby a u třetího ani nebyla daná informace, tak jsme to museli zjišťovat. Henry dokonce učil angličtinu, no potěš. Učil, ale neumí :D
Jinak nadešel po škole pátek s mou nej kamarádkou. Jako skoro každý týden jsme vytáhly hračky a jako malé jsme si hrály. Eh, až na to, že to mělo docela úchylnou pointu. (Zvířata šla campovat a prase vždycky o půlnoci někoho znásilnilo a tak se to nějak furt řešilo... :D ) A taky jsme seděly u youtubu u videí a taky staré známe bravo poradny a podobných krávovin.
Dnes je sobota a kromě velkého flákání, úklidu za 10 minut (můj rekord) a sportovním odpoledne nic zvláštního. Hezký zbytek dne!

Cizinci se učí česky

18. června 2015 v 7:04 | Smar :3 |  Když se člověk nudí...
Zavedla jsem si poslední dobou řekněme "koníček". Hrozně mě baví sledovat videa, kde se češi učí jiný jazyk, nebo cizinci česky. Ach, ten jejich přízvuk. Zdá se mi to hrozně legrační, ale snaží se. Občasné hrubky a např. finský přízvuk tomu dávají jak se říká šťávu!
Mezi ještě moje jedna oblíbená videa (kterých je mimochodem pár) je ochutnávka českých pochutin. No, když to porovnáte s Japonskem, tak si myslím, že máme celkem dobré a sladké věci. Dám sem odkazy na pártakových videí :)

Ochutnávky:
https://www.youtube.com/watch?v=3DEB-E1TdJM
https://www.youtube.com/watch?v=hlJlWN7kSLg

Čeština:
https://www.youtube.com/watch?v=rTzpah8jG8o
https://www.youtube.com/watch?v=FNzjWRVAKEc
Nebo taky ještě Katy Perry, no, zbytek si vyhledejte! :D

Puberta, rodiče, menstruace

17. června 2015 v 19:54 | Smar :3 |  Témata
Jo, tak k tomuhle se budeme vracet dost často, jak v deníčku, vztekárně, zájmech, no prostě všude. Když mě něco zajímá, googlím, dokud nepřijdu o nervy. Tak k tomu bylo i teď. Čtu a pozoruju videa o pubertě a menstruaci, a co se nedozvím. Pokud znáte základ těchto věcí, čtěte dál. Pokud ne, napravte to. Protože inteligentní čtenáři takového věku, že už jsou schopní rozumět tomuto textu by to měli vědět. Aspoň 'trošičku' toho základu. Jsou extrémy, kdy třináctiletá neví, jak se rodí, ale taky opak, kdy už předškolák koukal na péčka (znám tyto případy obou druhů). K tomuhle nechutenství bych se opravdu neuchýlila, dokážu si to představit. Ale kdo chcete, dívejte se, nemáte fantazii :D
Objevovala jsem dále i články typu: "Jak zvládat puberťáka," "Jak připravit dceru na menstruaci," apod., ale když to porovnám, moje máma je pravý opak. Ta by mi neřekla nic, seřvala mě ještě za to, že jsem drzá, donutila by mě si opět uklidit v pokoji (jako každý den, to mi prostě nemůže tolerovat pár věcí po zemi?!) a pak se učit. Taky úplně miluju její systém.
"Mami, dostala jsem za 2, ale test na rakovce už nikdy psát nebudem. Jdu ven a pak se budu učit do matiky, co se píše zítra."
"To je jedno, nikam ven nepůjdeš, naučíš se to, a já tě vyzkouším! Jsi nemožná!"
*O dvě hodiny později.*
"Už ty rakovce umíš?!"
"Ne, učím se do matiky!"
"Jsi drzá? Já ti opravdu dám přes držku!"
Myslím, že mámina motivace strachem je s prominutím úplně k hovnu a ještě mi uklízení a učení úplně zhnusí. Její světlé stránky se zjeví jednou za týden, jinak si s mámou fakt nerozumím. S tátou už se bavit dá, ale když si chci promluvit o holčičích věcech (kolektiv apod.) prostě to nechápe. Ségra je v Itálii, takže super. Zbývá moje nejlepší kamarádka a tenhle blog. (Občas se svěřuji sovjí andulce, ale potřebuji odpovědi, na to ona nestačí.)
Jinak, myslím, že se mnou už puberta docela mlátí, ale z pěti článků to asi nepoznáte :D Možná maximálně zmiňuju svůj jiný přístup k učení.
"Naučím se večer." → "Naučím se ráno." → "Naučím se o přestávce." → "Sakra, už začala hodina." → Šprty šprt. → Tývole, za jedna! :D (Mám štěstí.)
Teď se podíváme třeba na tu menstruaci. Jedna hezká příhoda ve škole tomu pomůže, bylo to zrovna včera, ale do deníčkování jsem to nepsala. Já a moje BFF jsme si začaly všímat, že obě máme na kalhotech fleky jako zaschlá krev. Obě letíme na záchod jak splašené a ono nic. Hm. Aspoň že. Čím dýl bez tohohle problému, tím líp. Stejně by mě zajímalo, k čemu je to prospěšné! Nemůžeme být plodné prostě pořád? Menska se mi zdá hrozně zbytečná a nepříjemná, a pak nás kluci ještě klepou věcmi jako: "Ženu nepochopíš," "Ženy jsou krávy," "Každá má svůj týden," a ještě nás zesměšňují. Fakt díky, přírodo. Proto jsou tihle chlapi většinou svobodní :D
Taky se dostávám ještě k jedné věci → kolektiv, a kdo to má lepší. MUŽI nebo ŽENY? Jsem sice holka, ale tvrdím, že to mají lepší muži. Ohledně lidí z internetů a mých spolužáků se mi až na pár vyjímek muži zhnusili (bi ani homo ale fakt nejsem) a je to od nich naprosto hnusné. Zkuste si každý měsíc týden krvácet, protečete a jste trapní. Zkuste si být nazývání kretény. Zkuste si porodit a vychovat dítě. Zkuste zapadnou do dívčího kolektivu. To je opravdu hrůza. Neznám jediný kolektiv, ve které se nepomlouvá, neponižuje, nevysmívá, nedrbe, neklepe, nehádá apod. Zatímco kluci se poperou, pak zdrbou holky a je jim úplně jedno, co si o nich ostatní myslí. Taky si všímám, že u většiny lidí je velké nadržování.
Kluci → bordel → rodičům je to jedno.
Holky → bordel → ukliď si, jinak domácí vězení.
Kluci → za pět → rodičům je to víceméně jedno.
Holky → za pět → zákazy, vězení, učení, rozteklá řasenka (pokud víte, co tím myslím).
Pak je tu ještě sourozenecké nadržování. Upřímně lituju svojí sestry. Musela jsem být fracek. Fajn, možná tyhle hry sblíží, ale ten starší toho musí tolik snést.
"Jdi si hrát s Frantou."
"Mami, chtěla jsem jít ven."
"Nikam nejdeš."
Hrají si...
"Au! Proč mě štípeš?!"
Jemně oplatí.
Mladší sourozenec dá starší sestře ránu.
"Proč mě mlátíš?! Mami, on mě mlátí!"
"Ona si začala!"
"Andreo, nemlať ho!"
A podobné krávoviny. Myslím, že by to rodiče neměli přehánět, jinak si pak starší sestra i její kamarádky budou čekat na sladkou pomstu, až bude mladší bráška mít své kamarády a budeme taky sondovat a dělat přesně takové věci. Vím, že je to docela hnusné, ale pokud tohle zažíváte tak dvakrát týdně a to ani nejste jejich příbuzných, to je docela síla. Aspoň, že děti jednou vyrostou a bude klid.
Kvůlu tomuhle jsem vždycky chtěla buď jedno nebo žádné dítě. Taky to stojí hodně peněz a v dnešní době, ještě když bydlím v největší pr*eli ČR se dost špatně vydělává, ještě když si přečtete, že v Dánsku dostaneš peníze jenom za to, že studuješ.

Dokonalost, smysl života?

17. června 2015 v 19:28 | Smar :3 |  Témata
K tomuhle už se vracím v životě asi milionkrát, a dospěla jsem k závěru, že dokonalost znamená 'nic', v překladu, žij si jak chceš, takový život povedeš, urči si, co je špatné a co ne a snaž se neumřít. Vrtají mi ale hlavou Murphyho zákony a taky to, jak svět vznikl. Pochopím nějakou tu velkou kamenou kouli, ale kde se tu vzala voda? Jak se ve vodě vytvořily organismy? Jak vznikl vesmír? To je pro mě asi docela těžká otázka, k tomu se vrátím možná až budu starší.
Tímto zahajuji dobrovolnou diskuzi v komentářích. V jednoduchosti je krása, možná se dočkáte druhého dílu! :P
Mimochodem, sestřenice píše fajn věc na toto téma, prosím tolerujte občasné chybky, píše to na mobilu: http://www.wattpad.com/story/38501139-pam%C4%9Btn%C3%AD

17.6.2015

17. června 2015 v 18:44 | Smar :3 |  Deníčkování
Dnešní den nebyl tak zajímavý jako včerejšek, ale přece jen, každý den se něco dít musí. Ve škole nic zajímavého kromě oslňujícího ale i zdrcujícího šoku u čtvrtletní práce, a holky mi o testu, který se měl psát dnes řekly až včera. Super. Naštěstí byl docela jednoduchý (eh, matika mi jde - většinou kvůli ní jsem "šprt" a nebo taky dnešní dějepis, o tom se zmíním taky) a z té čtvrtletky, kterou jsme psali v pondělí jsem sondovala, kdo co dostal, protože jsem učitelčina oblíbenkyně :3 To víte, účastnit se všech matematických olympiád (Matematická olympiáda, Pythagoriáda, Jáma Lvová) a pak ještě zeměpisné (mimochodem, zeměpis nesnáším ze všech předmětů nejvíc a byla jsem šestá :D ) je docela dřina. Mám i pár slušných umístění (2., 3., tábor zadáčo tento rok :3 ) a snažím se, i když těch 5 hodin denně u příkladu dává zabrat. Naštěstí duben, květen, červen už je klid. Zpátky k čtvrtletce - překvapivě jsem dostala za 1 (jediná, super, ale taky jsem tipovala dvojku), dvojku měla i moje nejlepší kamarádka a pár dalších, 1-2 trojky, 3 pětky a špic v řadě za sebou tolik, že jsem valila bulvy. Následoval dějepis - v pondělí jsem byla u doktora (šla jsem až po matice), protože každý půlrok musím jezdit do nemocnice na prohlídku kvůli hypofunkci štítné žlázy. Prý mám cosi v laloku, nic dramatického, a asi proto tak hlením.
V tom dějepisu mě proto měla zkoušet (původně to měl být test, ale já ty učitele jednou zamorduju, protože u ústního panikařím) a já jsem vyhrabala všechny papíry k tématu a zběsile se učila, stres jak prase. Totiž, na dnešní matiku a dějepis jsem se nedívala už asi dva měsíce, a ještě se mě ostatní opováží nazvat šprtem. Pff!
"Adélo, vždyť to umíš!"
"Adéla je šprt, haha!"
To víte, ráda bych zvedla prostředníček, usmála se a měla ho v p***, ale to víte, to bych byla zase:
"Adélo, ty se hrozně snažíš být populární, vidím to na tobě, a moc ti to nejde."
"Hele, Adéla si myslí, že je cool."
"Adéla má velkou prdel!"
To poslední s tím sice, eh, moc nesouvisí, ale kluci na ni čumí, jak kdybych byla z jiné planety a na hrduníku jsem plochá jak prkno. Nedá se to trochu vyvážit? Strašně si na to stěžuje jedna moje spolužačka, a jak jsme ve fotbalu v týmech proti sobě, jsem známý "faulátor" a hákuju nohy :D Nicméně, tohle ona nevnímá a místo toho začne pomlouvat moji prdel, to za moc :D
Dějepis nakonec dopadl dobře, zkoušela mě i z toho, co jsme zapsané neměli ale já jsem dávala pozor (svině jedna :D ) tak jsem všechno do jednoho věděla. Dobře já :P Ve škole tedy už nic zajímavého. Přesuňme se na odpoledne.
Po vědeckém zkoumání mých 6 nových skladeb co mám na prázdniny do klavíru (stejně udělám asi dalších 5 navíc, jako vždycky) jsem se rozhodla, že by bylo fajn si zasportovat. Nejdřív jsem pohodově vyjela na kolečkových bruslích, objela celé město, ale pak jsem se asi po hodině a půl vrátila, že pánev mě bolí dost, ale energie mám na rozdávání. Vyměnila jsem brusle za kolo. Pro mě je jízda na kole náročnější, než brusle, to je snad nenormální! Hrizně blbě se mi na tom sedí a po chvíli mě bolí kolena, ale to je asi tím, že na kole jedu tento rok teprve po druhé - spravovali mi ho rok, než se konečně odhodlali to dodělat. Objela jsem vrchní čtvrť pěkně kolem osamělého koníka, co tam celou dobu jenom chodí a pase se. Nevím, jestli ho vůbec někdy venčí. Mám podezření, že ten plot je elektrický, nebo se nesmí kůň hladit, jinak bych ho hezky pomuckala. Odhodlala jsem se ale jenom ho pozdravit a popovídat si o tom, jak se má :D
Při cestě domů jsem potkala známého bratříčka a sestřičku, brácha chodí do školy už do 2. třídy, sestra je předškolačka. Spokojeně si jedu (trochu udýchaně) do kopce domů, když je vidím, jak se tahnou jak šneci, v rukách zmrzliny a oreo, cpou se tím, jak kdyby týden nejedli, ale to bych ještě tolerovala, to někdy (výjimečně) udělám i já, ale ty děcka vypadaly obě o pět let starší a byli dvakrát širší než já (a já jsem ještě skoro dvakrát starší než oni). Nechápu tyhle tlusté děti. Možná vrozená vada, ale tohle je moc. Ti se asi celý den válí doma u televize, a když se rozhodnou jít ven, tak jenom proto, aby něco sežrali. Co jsem viděla jejich rodiče, tak ti jsou docela normální, až na to, že u nás se vždycky zdraví (znáte to, vesnice) a všichni krásně oplácí. Projdu kolem jejich mámy a ta hledí a s nechutným pohledem jde dál. Takovou paní znám ještě jednu, ale tu zná i moje babička (která bydlí kousek od ní) a ta je snad ještě horší.
Po tomto otřesném pohledu jsem se doma přece jen vyvalila na posteli, odkoukala pár dílů jednoho z mých nej seriálů, vyčistila andulce a sepsala tenhle deníček :D

Knížka, větvička a historky

17. června 2015 v 16:49 | Smar :3 |  Andulka jménem Robbie
Vlastním knížku "Vaše Andulka", kterou napsal Immanuel Birmelin. Máte někdo taky? Dobré zkušenosti? Já nejčastěji čerpám nápady na hry, hračky apod. Obvykle vyplňuju i kolonky 'Vaše zvířátko', ale někdy se to nedaří. Mám ráda ornitologii a geologii, ale o obou nevím skoro nic :D Každopádně asi vím nejvíc o andulkách právě díky této knížce :)
Robbinkovi jsem utrhla u kamarádky na dvoře větvičku (dává svým papouškům/andulkám taky) a jemu se moc líbí. Jenomže já ani kamarádka přesně nevíme název této větvičky. Nějaké tipy? Strom má docela dlouhé, úzké listí s trochu ostrými listy.
Přemýšlela jsem, že sem na blog budu psát i různé zajímavosti a věci o andulkách, které splaším, třeba něco i z knížky a tak podobně, no uvidíme, a taky historky, na které si vzpomenu. A ještě, se potřebuju prosímvás zeptat, nevíte, kde se dá sehnat taková velká koule z větviček, která se dá kutálet? Prý je to dobré pro cvičení rovnováhy... :)

Popis

17. června 2015 v 16:42 | Smar :3 |  Andulka jménem Robbie
Jméno: Robbie
Pohlaví: Sameček (modré ozobí)
Zbarvení: mutace, žlutý se zeleným břichem a zády, tmavě černé vlnkování
Datum narození: okolo 20. srpna 2013
Oblíbené hračky: rozený houpačkář a zvoník, rád ale i zrcátko, papírky, syrové těstoviny, rolku od toaletního papíru a všechny možné prolézačky
Oblíbené pamlsky: kuřača, pampeliškové listy, brokolice, strouhaná mrkev, salát, tyčinky (vaječná, ovocná, medová), perličky
Jak si hraje: sprintuje po zemi a po topení, přetahuje se o papírek, lezení, koupání, hraní si se svou větvičkou
Povaha: mazlivý (ale ne moc), zvědavý, nemá rád změny, upnutý na člověka

Tak, to by mohl jeho všeobecný popis. Já vím, že je docela traumatické, aby byla andulka sama, ale lépe se ochočí. Uznávám, že potřebuje kamaráda, a mých 5 hodin denně strávených s ním mu nestačí :/

Ricco a Robbie - moje zlatíčka

17. června 2015 v 6:45 | Smar :3 |  Andulka jménem Robbie
Už několikrát jsem přemýšlela, že bych založila blog své andulce. Jenomže to není pes, a nikam nechodí, jen trčí doma, chudáček. Proto by to bylo docela bezvýznamné, tak jsem mu založila aspoň rubriku. Všechny novinky o něm zde.
Jinak, když už se o něm zmiňuju, tak jen v pozitivním. Je to můj jediný mazlíček, a teprve druhý, který je officiálně můj a mám za něj zodpovědnost. Před ním jsem měla papouška růžovohrdlého - Ricca (inspirováno z tučňáků z madagaskaru), který nebyl moc ochočený a celý den nepříjemně křičel, ale stejně jsem ho měla opravdu ráda. Po 2,5 letech zemřel na tuberkulózu/salmonelózu, teď přesně nevím. Máme ho hezky na zahrádce :) Od té doby, se musím přiznat, že si maluju srdíčko na stěnu a do něj: I love R and R, F and F :) (R - Robbie, R - Ricco, F - friends, F - family). Tak tohle by byl úvod, potom se rozepíšu v dalších článcích :)


Pisálství

17. června 2015 v 6:15 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
Asi před dvěma měsíci jsem měla ukrutnou touhu (jako ale i včera při založení) podělit se s ostatními o své "literární umění" pokud se tomu tak dá říkat. Nemyslím, že píšu něco originálního, ale snažím se, aby to bavilo mě, i čtenáře. Píšu příběh o vlkodlacích (vždycky jsem se o ně zajímala, někdy se zmíním v témách) a básně, třetí příběh jsem nějak zastavila, možná ho smažu, uvidíme. Jestli ne, můžete se o něj trošku zahlásit v komentářích, kdo četl.
Jinak, začala jsem psát básně. Co vím, tak ve škole, nebo když mě někdo bude nutit v situacích, které tomu vůbec nepomáhají, nebo psát na téma, můžete rovnou hledat někoho jiného. Nejlíp se píše, když jste smutní, naštvaní a nebo v sobě něco držíte. Mimochodem, dokážete udržet tajemství? Já vím, že to není moc pěkné, ale já se prostě musím podělit, jak tady na blogu (ale tajemství, která nejsou tak závažná a možná ani nebudu vědět, že sem nějaké píšu), tak své nejlepší kamarádce, a ona mě taky. Myslím, že to máme s kamarádstvím dobré. To taky někdy v dalším článku.
Jsme tu přece ohledně wattpadu. Zestručněme to. Tohle je můj účet :) http://www.wattpad.com/user/Smaragdiee

Aktualizace: Všechny moje prapodivné výtvory najdete i tu na blogu, a nevím, jestli to tak nezůstane, to můžete psát do komentářů. Každopádně, doufám, že se vám to líbí, a tohle jsou moje nejúspěšnější díla. Když jsem byla malý frcek, napsala jsem vždycky maximálně stránku a opustila dokument navždycky. Asi vám sem dám ukázky :D

Zuby, rovnátka, skromnost

17. června 2015 v 5:59 | Smar :3 |  Témata
Zrovna si kývu se svhým neposedným špičákem, za chvíli bude na řadě i ten druhý a jedna stolička. Jsem se svými zuby no, celkem spokojená až na to, že já jsem hrozný albín ( :D ) a mé zuby vypadají žlutě. Taky jsem občas slýchávala přezdívku jako 'Upír', protože mám dva řezáky hrozně vyjeté z řady, ani nekoušou. U zubařky na prohlídce jsem byla naposledy asi před rokem (odešla na mateřskou). Prý bych měla jít na rovnátka, ale absolutně nevím, o co půjde. Ale moje zubařka na rovnátka je asi úplně vyšinutá, protože chce počkat, než mi vypadají všechny mléčné zuby (jo, tak těch mám na svůj věk ještě hodně) a celkově nás vykořisťuje! Sestra měla mít rovnátka 2,5 roku, a ona jí je nechala 4 roky. Vážně? Když si tak vzpomínám na mé počteníčko z internetu, dlouhodobé nošení rovnátek zuby POŠKOZUJE.
Rozhlodlo se, že tedy rovnátka mít budu, možná ale jenom nahoře, ale nevím jestli vyndavací nebo na pevno. Vím, že myslím strašně do předu, ale furt si nevím rady s gumičkami. Moji favoriti jsou tyrkysová nebo červená, nebo tak. Ale červená celkově vypadá divně :D
Každopádně - víte, co úplně miluju? Takové ty hrozně optimistické lidi → "To nebude bolet," "Jenom to štípne," "Nic to není," -_- Chápu, že se snaží tě uklidnit, ale já jsem, milí čtenáři co se týče takovýchto věcí strašně pesimistická. Myslím, že jsem docela i spravedlivá, až na pár vyjímek. Dostáváme se ještě k jednomu důležitému bodu - skromnost. Nepřehání to trochu lidi? Sejdou se dvě holky, každá namalovala obrázek. Oba jsou skoro stejný.
"Jé, ty ho máš tak krásný!"
"Ne, vůbec se mi nepovedl, je hnusný. Ten tvůj je nádherný."
"Ne, to ten tvůj!"
Pokud se mi to povede, někdy vletím mezi obě, a ječím:
"Hej! Řekněme, že to obě nemáte zas až tak špatný, ale světoví malíři zatím nejste. Vyřešeno."
Jsem tady s tím trošku chuligán, ale vraťme se zpět k rovnátkům. Celkově zubařství úplně MILUJU (ironie) a závidím lidem, kteří nemají problém se zuby. Těch je asi jenom hrstka, a někdy kvůli závisti umím být protivná, však to znáte. Co jsem si ještě hezky početla, tak nejnechutnější věc jsou prý otisky. Fuj. Co vidím ten popis, tak se asi tak brzo pobleju.
Nicméně, na rovnátka se netěším, ale nechci být nadoživotí upír se žlutýma zubama.Potom mě ještě trochu štve obočí, ale o tom v dalším článku :)

Uklízení

16. června 2015 v 21:23 | Smar :3 |  Témata

Začneme asi takhle. Nevím, jak to mají kluci, ale u nás holek je to asi jasné. Úklid. Pokud máte mámu, která vám jen nadává a každé tři sekundy připomene že si máte uklidit, hnusí se jí to a je děsivě perfekcionistická a tátu, který se teda snaží pomoct, ale vymydlí vám pokoj tak, že PRD najdete, poskládané tam nejsou ani dvě kostky u sebe a ještě řekne, že je teď UKLIZENO, to mi dokáže rozproudit krev v žilách. Padla jsem na postel a přemýšlela, jestli je to můj pokoj a nebo výtvor bordeltáty, do kterého když příjde moje kamarádka, utrousí: "Prohnalo se ti tudy tornádo?" otevře skříň a zasype ji horda nemožně naskládaných krámů. To si raději počkám v bordelu na krabici, která se pak odnese na půdu. Bylo mi za ten pokoj trapně, tak jsem si ho dala tak, jak byl, a jestli proti tomu někdo něco utrousí, než si tam uklidím sama, tak mu s prominutím pomyslně rozmlátím hubu. (Drsné vyjádření, ale plně to ukazuje mé emoce.) Uvažuju o tom, jestli se budu učit tady, a nebo jestli nepůjdu do šatny někam zalézt do skříně.
Celkově se mi uklízení tak hrozně zhnusilo, že se mi to připomíná KAŽDÝ DEN, pořád dokola, že jestli to přede mnou ještě někdo vysloví, tak vybuchnu. Proč? Proč jste mi to museli zhnusit? To budu do konce života žít s vědomím, že buď to uklidím, nebo budu mít bordel? S vědomím, že mě to kvůlu tomu nikdy bavit nebude? S vědomím, že jsem úplně šílená? Jsem opravdu zvědavá ohledně mojí budoucnosti a ohledně toho, jestli někdy budu mít srdce něco vytáhnout a uklidit. Budu se nadosmrti držet toho, co se uklidit nemusí? Možná proto sedím moc u počítače, možná proto se dívám na televizi a hraju si s Robbinkem (uklízení po něm mi výjimečně nevadí, protože když mi to máma připomene, tak nasadí ignore výraz a ví, že po něm fakt uklidím, to je docela zajímavé).
A jak to máte s úklidem vy?

Divadlo z minulého týdne, playliist! :D

16. června 2015 v 21:17 | Smar :3 |  Když se člověk nudí...
Lady GAGA - Bad Romance https://www.youtube.com/watch?v=qrO4YZeyl0I
James Arthur - Impossible https://www.youtube.com/watch?v=Mhj15W23IjA
Ylvis - What does the fox say? https://www.youtube.com/watch?v=jofNR_WkoCE
Adele - Someone like you https://www.youtube.com/watch?v=hLQl3WQQoQ0
Miley Cyrus - Wrecking Ball (ano, to fakt :DD ) https://www.youtube.com/watch?v=My2FRPA3Gf8
Pharrell Williams - Happy https://www.youtube.com/watch?v=y6Sxv-sUYtM
A ještě něco od One Direction :DD ale to už nevím, jak se jmenovalo.

16.6.2015

16. června 2015 v 21:13 | Smar :3 |  Deníčkování
Zahajme nový blog hlasitým aplausem! Ne, opravdu ne. Vím, že tohle deníčkování asi polovinu lidí nezajímá a ještě pořád hledám podstatu tohoto rozhodnutí. Možná se pobavíte, možná se vám stalo něco podobného, apod. Podělím se s vámi o své zkušenosti, asi tak. Můžu rovnou začít.
Dnes to ve škole stálo za nic. Učitel se rozhodl, že mě z pěstitelství vyzkouší ÚSTNĚ, ani se k tomu nedostal. Má nás taky z výtvarky a tělocviku, tak se na zítřek bojím, aby mš nezkoušel třeba ještě za fotbalu. Mimochodem, ve výtvarce jsme už podruhé kreslili náš kostel. Na poprvé se mi to teda povedlo líp :D Řekla bych, že mé schopnosti nejsou tak strašné, ale přece jen, na moji starší sestru nemám. Té je 19 a odjela na tři měsíce do Itálie. Je to naše malířka :3 (Přesněji grafička, pokud to říkám správně.) Dál bylo na programu divadlo o Přemyslovcích u nás na kulturáku. Minulý nebo předminulý týden jsme měli ještě jedno, ve kterém se dva lidi dohodli, že nám teda popovídají něco o dnešní populární hudbě a tak, a pak nám tam přespívávali největší hity. Když jeden týpek zpíval "What does the fox say?" nejen, že jsem pak celé tři dny poslouchala to stejné (ano, znala jsem to delší dobu, ale chytlo mě to zas), ale ten učitelův pohled byl k nezaplacení. Učí přírodopis, zeměpis a tělocvik, a je to takový typ starého chlápka, který nemá rád moderní věci. Nemám ho ráda. Hodiny s ním jsou jedno velké utrpení. Škoda, že neexistuje na internetu obrázek jeho obličeje. Měla jsem si to vyfotit :D Vracím se k dnešnímu divadlu. Ti dva (opět) byli ze začátku docela vostří, protože na nás ječeli, ať jsme potichu (ať se nediví, druhý stupeň je už docela divočina). Měli jsme už to stejné akorát trochu zjednodušené divadlo ve třetí třídě, ale tohle bylo trochu dospělejší. Až tak zajímavé to nebylo. Nic víc, nic míň. Na konci to ale naši deváťáci zbombardovali hláškami (hlasitý smích) jako:
"A existovali v té době draci?"
"Ne."
"Tak kdo unášel princezny?" Někomu to vtipné nepřijde, ale nám ano :D Ve 'Výchově ke zdraví' jsme měli psát test, eh. Jak ti největší blbci se šprtáme už od rána, ona donese test, a je úplně primitivní! (Alespoň pro mě.) A tím se dostáváme k dalšímu bodu. Kamarády mám a tak, ale všichni si mě nehorázně dobírají. Závistivcí kreténští. (Pardon, ale je to moje vyjádření.) Nadávají mi do šprtů, pro mě to není nic hezkého. Tak za prvé, neučím se jak blb, poslední dobou to flákám a hodně prokrastinuji, viz. zde → https://www.youtube.com/watch?v=bMsxELtxZj4 :) Za druhé, kdo by nechtěl být chytrý od přírody? A za třetí, myslím, to nestojí za řeč. Většina z těch lidí jsou slušní trojkaři. A když vystoupí asi dvě vyjímky, sami neuznají, že se šprtají víc než já :D
Myslím, že používat smajly v textu docela kazí dojem, ale zdůrazňuje to vtip situace, tak to tak nechám. Následuje fyzika. Máme dosti drsnou učitelku, víc se o ní možná dočtete zítra, protože zítra ji uvidíme tento školní rok naposledy. (Jéééééj.) Ale aspoň nám zařídila příjemný konec roku. Měli jsme psát test, ale vyzkoušela ty, kteří měli známku nerozhodně (já čistě 1 :3 ) a řekla, že známky uzavírá a zítra budem jenom dělat pokusy s elektřinou. Nějak se nad námi slitovala. To se mi nezdá. Hmm.
Jinak odpoledne nic zvláštního. Měla jsem jít se spolužačkou a jednou kamarádkou co chodí o třídu výš ven. Ještě jsem se jí ptala - "A dovolí ti rodiče jít ven s tou koulí z fyziky?" (Ano, dostala za 5 z elektřiny, a na výzu jí vycházelo 2-3 → učitelka jí dala za 3.) A ona říkala, že jo. Přijedu na sraz na kole, nikdo nikde. Hned jsem věděla, že dostala zákaz. Tak jsem projezdila ještě půlku města za ostatníma, a nikdo neměl čas. Aspoň jsem si zasportovala, mno. Můj táta vychází o čtyřech odpoledne z práce a když ho stihnu, jdu ho vyprovodit domů. Tak ani to se mi nepodařilo. Šel na fušku. Takže super! :D Večer už nic zajímavého, ještě na poslední chvíli jsem se učila do matiky, tak hezký zbytek noci :P