17.6.2015

17. června 2015 v 18:44 | Smar :3 |  Deníčkování
Dnešní den nebyl tak zajímavý jako včerejšek, ale přece jen, každý den se něco dít musí. Ve škole nic zajímavého kromě oslňujícího ale i zdrcujícího šoku u čtvrtletní práce, a holky mi o testu, který se měl psát dnes řekly až včera. Super. Naštěstí byl docela jednoduchý (eh, matika mi jde - většinou kvůli ní jsem "šprt" a nebo taky dnešní dějepis, o tom se zmíním taky) a z té čtvrtletky, kterou jsme psali v pondělí jsem sondovala, kdo co dostal, protože jsem učitelčina oblíbenkyně :3 To víte, účastnit se všech matematických olympiád (Matematická olympiáda, Pythagoriáda, Jáma Lvová) a pak ještě zeměpisné (mimochodem, zeměpis nesnáším ze všech předmětů nejvíc a byla jsem šestá :D ) je docela dřina. Mám i pár slušných umístění (2., 3., tábor zadáčo tento rok :3 ) a snažím se, i když těch 5 hodin denně u příkladu dává zabrat. Naštěstí duben, květen, červen už je klid. Zpátky k čtvrtletce - překvapivě jsem dostala za 1 (jediná, super, ale taky jsem tipovala dvojku), dvojku měla i moje nejlepší kamarádka a pár dalších, 1-2 trojky, 3 pětky a špic v řadě za sebou tolik, že jsem valila bulvy. Následoval dějepis - v pondělí jsem byla u doktora (šla jsem až po matice), protože každý půlrok musím jezdit do nemocnice na prohlídku kvůli hypofunkci štítné žlázy. Prý mám cosi v laloku, nic dramatického, a asi proto tak hlením.
V tom dějepisu mě proto měla zkoušet (původně to měl být test, ale já ty učitele jednou zamorduju, protože u ústního panikařím) a já jsem vyhrabala všechny papíry k tématu a zběsile se učila, stres jak prase. Totiž, na dnešní matiku a dějepis jsem se nedívala už asi dva měsíce, a ještě se mě ostatní opováží nazvat šprtem. Pff!
"Adélo, vždyť to umíš!"
"Adéla je šprt, haha!"
To víte, ráda bych zvedla prostředníček, usmála se a měla ho v p***, ale to víte, to bych byla zase:
"Adélo, ty se hrozně snažíš být populární, vidím to na tobě, a moc ti to nejde."
"Hele, Adéla si myslí, že je cool."
"Adéla má velkou prdel!"
To poslední s tím sice, eh, moc nesouvisí, ale kluci na ni čumí, jak kdybych byla z jiné planety a na hrduníku jsem plochá jak prkno. Nedá se to trochu vyvážit? Strašně si na to stěžuje jedna moje spolužačka, a jak jsme ve fotbalu v týmech proti sobě, jsem známý "faulátor" a hákuju nohy :D Nicméně, tohle ona nevnímá a místo toho začne pomlouvat moji prdel, to za moc :D
Dějepis nakonec dopadl dobře, zkoušela mě i z toho, co jsme zapsané neměli ale já jsem dávala pozor (svině jedna :D ) tak jsem všechno do jednoho věděla. Dobře já :P Ve škole tedy už nic zajímavého. Přesuňme se na odpoledne.
Po vědeckém zkoumání mých 6 nových skladeb co mám na prázdniny do klavíru (stejně udělám asi dalších 5 navíc, jako vždycky) jsem se rozhodla, že by bylo fajn si zasportovat. Nejdřív jsem pohodově vyjela na kolečkových bruslích, objela celé město, ale pak jsem se asi po hodině a půl vrátila, že pánev mě bolí dost, ale energie mám na rozdávání. Vyměnila jsem brusle za kolo. Pro mě je jízda na kole náročnější, než brusle, to je snad nenormální! Hrizně blbě se mi na tom sedí a po chvíli mě bolí kolena, ale to je asi tím, že na kole jedu tento rok teprve po druhé - spravovali mi ho rok, než se konečně odhodlali to dodělat. Objela jsem vrchní čtvrť pěkně kolem osamělého koníka, co tam celou dobu jenom chodí a pase se. Nevím, jestli ho vůbec někdy venčí. Mám podezření, že ten plot je elektrický, nebo se nesmí kůň hladit, jinak bych ho hezky pomuckala. Odhodlala jsem se ale jenom ho pozdravit a popovídat si o tom, jak se má :D
Při cestě domů jsem potkala známého bratříčka a sestřičku, brácha chodí do školy už do 2. třídy, sestra je předškolačka. Spokojeně si jedu (trochu udýchaně) do kopce domů, když je vidím, jak se tahnou jak šneci, v rukách zmrzliny a oreo, cpou se tím, jak kdyby týden nejedli, ale to bych ještě tolerovala, to někdy (výjimečně) udělám i já, ale ty děcka vypadaly obě o pět let starší a byli dvakrát širší než já (a já jsem ještě skoro dvakrát starší než oni). Nechápu tyhle tlusté děti. Možná vrozená vada, ale tohle je moc. Ti se asi celý den válí doma u televize, a když se rozhodnou jít ven, tak jenom proto, aby něco sežrali. Co jsem viděla jejich rodiče, tak ti jsou docela normální, až na to, že u nás se vždycky zdraví (znáte to, vesnice) a všichni krásně oplácí. Projdu kolem jejich mámy a ta hledí a s nechutným pohledem jde dál. Takovou paní znám ještě jednu, ale tu zná i moje babička (která bydlí kousek od ní) a ta je snad ještě horší.
Po tomto otřesném pohledu jsem se doma přece jen vyvalila na posteli, odkoukala pár dílů jednoho z mých nej seriálů, vyčistila andulce a sepsala tenhle deníček :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama