Vzhled, oblečení, líčení, uhry a jebáky

22. června 2015 v 17:06 | Smar :3 |  Témata
Jako první se zaměřím na to líčení - jak se líčíte vy? Mě ještě ani 14 není, tak to moc nepřeháním (řekněme, že se nemaluju skoro vůbec). Jednou za čas na sebe plcnu trochu z eos (jéžiš, jak boží jsou to balzámy :3 vlastním vanilla mint - limitovaná edice a bylo to drahé jak svině, na mé poměry) a sem tam zapudruju nějaký jebák. Taky mě štve, že mám na sobě asi miliardy uhrů, a jeden pěkně velký. Opravdu nesnáším vymačkávání, sama to nedokážu a od mamky to pěkně bolí. Proto jsem se rozhodla používat jakousi vodu o Garnieru. Strašně mi to voní :D
Celkově jsem se svým vzhledem (postavově) spokojená, jenom se mi zdají hrozně nevyvážené moje přednosti. Prsa nemám skoro žádná (jep, doroste to, ale co zatím ten zadek...?!) a jak už jsem zmínila, zadek se mi tak velký nezdá, ale potom ten poměr... Někteří lidé jsou toho názoru, že mám strašně velkou prdel. No a? Furt lepší než prsa té jedné Američanky s obvodem hrudníku 1,3 metru, nebo nějak tak. Na obličeji pár nedokonalostí mám, a to hlavně uhry, hrozně křivé (upíří) zuby, moje přehnaně husté tmavě černé obočí (a to jsem blond i se všema chlupama - co se týče jich, jsem nejchlupatější holka ze třídy - ještě že jsou chlupy taky světlé, nejde to tak vidět) a taky to, že mi máma skoro nedovoluje chodit s rozpuštěnýma vlasama a jiný účes než culík nebo normální cop ze 3 pramenů neumí, ségra je jak se zmiňuju už asi po sté v Itálii a táta udělá sotva ten culík. Já na tom nejsem o moc líp něž táta, umím si max. udělat jednou za čas účes ze skřipců a nebo docela blbý drdol, který se za pět minut rozpadne. Ještě mě štvou moje hrozně suché lokty - mají své doby, kdy jsou opravdu nechutné, ale s tím asi nic neuělám.
Oblečení - asi můj největší problém. Denně hledám nějaké dva kusy, které ke mně ladí, a když ke mně chodí denně (nebo ob den a dobrovolně) babička, která mi pomáhá skoro se vším, a za to jsem jí mimochodem moc věčná, tak je schopná mi říct strašné nesmysly. Dvě naprosto odporné barvy sladí k sobě. No co, já pro ni musím být taky asi hrozná, protože se mi líbí modrá se zelenou. Říkala mi, že za jejích dob to ostatní nemohli ani vidět. To musela být doba. A taky mi pořád radí, abych chodila v tričku zastrčeném v kalhotech. Proboha. To je největší hnus (podle mě) co jsem kdy viděla. Tak chodí náš šedesátiletý učitel, a když se podívám i na sebe,vypadá to strašně, dnes už se to neností a je mi to hrozně nepohodlné. Jsem ráda, když si tričko můžu neustálě potahovat a spadá mi až pod pas.
Taky co se toho oblečení týče, ještě mě štve jedna věc. Řekněme, že máme dvě stejné černé trička - jedno je od adidasu za 450,- a jedno od vietnamců za 79,-. Neuvidíš na nich rozdíl, řekněme, že jsou obě kvalitně ušité, tak si vezmu to od vietnamců, protože je levnější. Doleze nějaká holka:
"Ježiši, ty nosíš levná trička od vietnamců!"
Nebo kamarádka vypráví jak nakupovala, a jediné, co tu holku zajímá je to, kolik to stálo, a co je to za značku. Co je tohle za logiku? I kdyby si měla vybrat mezi hnusným tričkem ze sportisima a nádherném od vietnamců, brala by samozřejmě to značkové. To ji nezajímá nic jiného?! Co je tohle za dnešní dobu...
Když řeknu o vzhledu celkově, že ten se teď hodnotí více, než osobnost, podíváme se ještě na klasické klučičí průpovídky. Pořád kritizují, jak nám tolik make-upu nesluší, a když uvidí jednu hezkou nenamalovanou holku a jednu "hezkou" namalovanou, za kterou asi půjde?
Toť vše k mému vyjádření a znovu říkám, že se k tomu kdykoliv můžu vrátit, a to hlavně v deníčku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama