Perturbatto (5)

16. července 2015 v 11:59 | Smar :3 |  Literary works
V.
Cítím, jak mě síla skutečně opouští. Jsem úplně zmožená, prostě unavená. Na první noc toho na mě bylo moc, tak jsem prostě omdlela. Za prvních paprsků slunce...
Slyším otřesy. Hrubé otřesy a hlasité šlapání. Bolí mě celé tělo. Pohupkávám mírně a střídavě nahoru a dolů. To znamená, že mě někdo nese. Otevřu oči - vidím hustě obrostlou, zelenou trávu a boty. Vypadají staře. Točí se mi hlava. Stále ještě zaostřuju oči, když se snažím trochu zvednout.
Opatrně, pomyslím si. Nesmí si mě všimnout. Zvednu hlavu, rozhlédnu se. Jsem v lese. Nečekaně. Dýchám pomalu, aby mne necítil a podívám se mírně za sebe. Široko daleko jenom lesní cesta. Tak teď už mě vidět musel, pokud není úplně vymaštěný. Staniž se.
"Nemysli si, že tě nevidím," odsekne.
"Nemysli si, že nevím, že mě vidíš." šklebím se. Kdyby mě chtěl zabít, už bych tady nebyla, takže jsem zase podlehla svému otravnému charakteru.
"Tak proč se chceš prozrazovat? Další oplzlý nováček."
"Nováček?" zamračím se, "A nechceš mě pustit? Umím jít po svých!"
"Vezmeš nohy na ramena." Po té už mlčí. Jdeme asi půlhodinu, než mě konečně pustí. Rychle si ho prohlédnu. Celou dobu jsem mu neviděla do tváře. Je to vysoký, svalnatý, můžu říci chlap, vypadá asi tak na dvacet. Krátké blonďaté vlasy a skleněné oči. Je hrozně bledý. Ale upír to není. Nebo ano? Po včerejšku bych věřila všemu. Zeptám se ho, co je zač.
"Nathaniel. Ty?"
"Lea. Potřebuju se tě zeptat na dost věcí od toho, proč mě sem neseš až po to, kde jsme!" zakřičím.
"Klid. Vidíš tu chatrč?" oba otočíme hlavu. Kývnu. "Tak přímo tam jdeme." Je to malý domek, který vypadá jako chata, ale už je docela zchátralá, porostlá mechem. Přijdeme tam a Nathaniel zaklepe.
Dveře se pomalu otevřely, s vrzavým zvukem. Za vchodem na nás někdo vykoukl, byl asi v mém věku nebo o rok o dva starší. Měl dlouhé vlasy, byl trochu opálený a jeden z mála blonďáků s hnědýma očima.
"Koho to vedeš?" podiví se, ale myslím, že cítí trochu zvědavosti.
"Sestru," odvětí Nathaniel.
"Sestru?" Co to sakra...
"Vážně?" vidím, jak se mu zatřpytilo v očích.
"Jo, sestru."
"Cože?" Trapný moment ticha. Připadám si jak v komediálním seriálu. Jdeme dál, a já stále netuším, o co jde. Tahle chata není nějak extra velká, ale je tu obývák, několik ložnicí, kuchyň a koupelna. V obýváku je jedna velká pohovka a dvě křesla spolu se zaprášenou televizí, protože tady není žádný signál. Sedí tam tři lidé - jedna dlouhovlasá brunetka s velkýma očima, která se právě směje něčemu co jí řekla ta hezká brýlatá blondýna vedle ní. Dál je tu hnědovlasý kluk s účesem alá vrabčí hnízdo a celkově nevýrazným obličejem. Všichni v této místnosti máme jedno společné. Ani jeden z nás nemá velké svaly, a to mezi sebou kluci většinou soutěží.
"Jen se tak ptám, ale mohl by mi někdo vysvětlit, o co tu jde? Nesnáším, když se musím stresovat. Posledních pár dní toho na mě bylo moc!" pokrčím rameny. Jsem naštvaná. Všichni se musí chovat hrozně tajemně.
"Jsem Rebecca, tohle je Dana..." podá mi váhavě ruku brunetka.
"Eh... Lea." Myslím, že si spolu budeme rozumět, obě máme takový ten nejistý hlas.
"Jinak, tohle je Alexandr a tohle Nick," ukáže nejdřív na toho blonďatého a potom na toho druhého.
"Fajn, ráda vás poznávám, ale opravdu. Konec srandy. Proč jsem tady, proč mi Nathaniel říká 'sestra' a proč se tohle všechno děje?!" Už mi pomalu, ale jistě praskají nervy.
"Já ti to vysvětlím," nabídne se Dana.
"Bývala nejlepší mluvčí ve třídě," natáhne se ke mně Rebecca a zahihňá se.
"Začneme tímhle - je nás dvanáct," natáhne ukazováček, jako by chtěla utvrdit, že je fakt chytrá, "ale zatím se nás sešla polovina... Všichni jsme rodina." vykulím oči.
"Jak?"
"Máme stejného otce," pravda. Proto s námi pořád nebyl. A to říkal, že pracuje v Rakousku, lhář.
"No, super. A jak jste mě poznali?"
"To šílené vytí šlo slyšet tak daleko, že div za námi lovci nevyrazili. Musíme se trochu ovládat!" štěkne na mě s výchovným důrazem.
"Pardon," usoudím, že bude dobrá taková ta preventivní omluva. Počkat. Jak o mě vědí? Oni jsou taky, jako já? Potom tuhle otázku vyslovím nahlas.
"Jasně," usměje se Nick. Potom vstane, a chytne mě za ruku. Odtáhne mě druhou stranou chaty ven, do takové malé zahrádky. "Už je tma, můžeme ti to ukázat. A mimochodem, prvních pár dní se budeš měnit každou noc. Pak už to nějak omezíš, mi ti věříme." všichni přikyvují.
"Eeh, jasně..."
"Co se tváříš tak překvapeně?" zvedne obočí Nathaniel.
"Jednoduše, má strach," řekne Alexandr. Vylézá měsíc. Koukám na něj jako v transu.
"Aha, měsíc." řekne přihlouple. "Pokud je úplněk, měníme se automaticky všichni, ale jinak to ovládat umíme." Trochu se proberu, jeho slova mě přivádějí do reality.
"A... proč? A jak jsme získali všechno..." ukážu na sebe, protože mi žloutnou oči, rostou nehty a chlupy, "…tohle?"
"Táta byl vlkodlak. Ve Francii kolem roku 1412 našli jeho stopy a málem ho zabili. Utíkal několik století a zhruba před sedmnácti lety dostal nějakou otcovskou horečku!" jekne Rebecca a zamračí se.
"Kdo by na něj neměl vztek," řekne Dana, "každý z nás si prošel něčím jiným Nathaniel byl od deseti sám v divočině, já jsem... eh... a..."
"Co?"
"Ten příběh ti povím jindy, a ano, lituju toho, tak na to prosím, ničím nenarážej. Nick s Alexandrem jsou sourozenci, dokonce vlastní a jejich mámě ani nepřišlo divné, proč se jim horší známky, míň toho chápou a tak... No, a pak je tu Rebecca, a ta si prožila skoro to stejné, co ty a možná proto si přijdete tak sympatické." ukáže na nás obě.
"Jak víte o mém případu?"
"Kdo myslíš, že tě sledoval? Nathaniel!" uculí se na něj.
"Máte pro mě ještě něco?" zeptám se.
"Potom už jenom něco ohledně dvou věcí."
"Budu hádat - problémy a schopnosti." prohlásím vítězoslavně.
"Trefa do černého," zatlemí se Alexandr, "Ještě se ale vrátím k otci. Vlkodlaci tak po pěti stoletích zemřou, proto se chtěl rychle rozmnožit. Naštěstí jsme zdělili úplně všechno, tedy pokud tomu chceš říkat štěstí. Musíme se o sebe postarat a najít ostatní sourozence..."
"Proč? A kde jste vzali tolik informací?" Co když na mě něco vymýšlí? To asi těžko, ale přijde mi to prostě divné.
"Moje práce. Jednou jsem se s ním potkal, tak mi to vysvětlil," řekl Nathaniel, "a ostatní musíme najít, protože žijeme v utajení, a je i několik jistých lidí, kteří o nás vědí... A potřebujeme i něco jíst a v tomhle lese už zvěř dochází, tak se musíme stěhovat. Co se týče schopností, většinu jsi už odhalila,"
"Až na jednu," řekne Becca. "Co by jsme to byli za dlaky, když budeme všichni stejní? Lišíme se třeba barvou či povahou, ale i jednotlivými schopnostmi! Ano, všichni jsme nenažraní a dokážeme rozsápat cokoliv na kusy, ale každý má v sobě něco schovaného," poklepe si na hruď.
"A vy už to znáte?"
"No, všichni, krom tebe," usměje se Becca, "Ale taky na to přijdeš," Nath je vůdce smečky, takže je z nás nejsilnější. Nick zase vůbec neví, jak to dělá, ale je mistr ve schovávání, Dana je náš mozek, má výborný orientační smysl a dokáže uhodnout přesné souřadnice nějakého zajíce i na několik mil, já skvěle skákám a Alexandr umí dokonale šplhat po stromech. Jsme prostě skvělí!" zazubí se.
"Ještě něco?"
"Ještě pár věcí. Je toho docela dost. Tak si dáme od toho sezení v kruhu a neustálého žvanění oddech, ne? Musíme tě naučit, jak se krotit. A ještě jedna poznámka - všichni jsme za prvního úplňku bílí,"
"To je rasizmus!" zasměju se vlastnímu vtipu.
"Někomu to zůstane a někdo ztmavne, tak se nediv, když budeš trochu světélkovat," a to už se většina včetně mě neudrží - začneme se neovladatelně smát. Někomu to vtipné nepřipadá, ale to napětí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Renda♥ Renda♥ | Web | 16. července 2015 v 12:05 | Reagovat

Ahoj jmenuji se Renda♥ a mám blog renaninan.blog.cz na kterém hledám nové účastníky do Fashion soutěže. Bude to soutěž velká a jak doufám plná kreativních účastníků. Právě jsem zabloudila do tvého blogu a vidím blogera s potenciálem se zúčastnit. Pokud máš zájem nebo čas tak se mrkni na detail :
http://renaninan.blog.cz/1507/fashion-soutez#komentare

2 classic-life-or-not classic-life-or-not | 16. července 2015 v 13:24 | Reagovat

Díky, určo se podívám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama