Tetování, piercing, symboly, čmárání po ruce a kreslení

23. července 2015 v 23:05 | Smar :3 |  Témata
Tetování vs Piercing - myslím, že většina uvažovala aspoň o jednom z toho. Já osobně se moc nemůžu rozhodnout, ale jsem asi pro tetování, protože piercing na ksicht nechci a do pupku taky ne, protože mám takový ten vyvrácený dopředu. Jinak pro tetování jsem hlavně i kvůli tomu, že se mi hrozně líbí šílené obrázky, symboly a vzory, které si dobrovolně čmárám skoro po celém těle. Heh, to zní docela vtipně.
Hrozně jsem si zamilovala kreslení různých znaků, většinou fixou, abych naštvala mámu, že se to smyje až po nějaké době (ne, záměrně to opravdu není) nebo propiskou. Zkrátka co mám po ruce a jde to vidět. Díky tomu jsem se naučila několik čínských značek a několik japonských z jednoho anime (Bleach - tam měli na pláštích čísla divizí).
Nedávno jsme ještě s kamarádkou objevili jejich zaprašené tetovací studio. Mně na stehně skončil orel a ona si ode mě nechala udělat srdce s šípem. Nakonec jsem jí ještě ze srandy narychlo napsala na nárt u nohy "I love Adéla", aby byla větší sranda, až to někdo uvidí. Ale protože jsou hrozné vedra, a ještě u nás, na moravské sahaře, tak se bude masově skákat do bazénu a je to fuč.
Nevím, jestli tohle nějak ovlivní moji budoucnost, ale hrozně se mi líbí různé symboly, tetování a tak, a možná to bude i tím, že jsem tajemný typ, který taky věří na nadpřirozeno, různé síly a věštění budoucnosti.

Kreslení. Když jsem byla malá, kreslit jsem docela uměla, ale pak mě to přestalo bavit, přešla jsem na počítač (proto jsem v informatice takový mozek), ale teď mám dojem, že toho tak trošku lituju. Sestra kreslí i za peníze, jde na grafickou školu, prostě kreativní člověk. Někdy mi tak (neúmyslně) sráží sebevědomí až to není možné. Celá základka samé jedničky kromě jedné dvojky z matiky v devítce na konci roku, odmaturovala na samé... Připadám si jako nula. Půjdu teprve do sedmičky a už se mi zchylovalo k dvojce z fyziky, ale to bude naší drsnou učitelkou. Polovina lidí ve třídě si zhoršila známku kvůli domácím úkolům.
Hrozně jí to celé závidím. Nekreslila jsem asi dva roky, to, co mě donutilo byla možná výtvarka ve škole a sem tam prostě něco. Ale ne, nic nového a tak. U nás nikdo záliby v kreslení nemá kromě jedné kamarádky, ta má nádherné a jednoduché obrázky a pak ještě jedné, která kreslí symboly. Až teď mi dochází, jak moc mě škola ovlivnila. Úplně celou. Mohla jsem být jiný člověk, kdybych šla do jiné školy. Ale já jsem spokojená. Jenom se prostě nedokážu zbavit viny, že jsem tak nekreslila. Chtěla bych znovu začít, ale nedokážu se do toho dokopat, mám výčitky, a když jsem se o něco pokoušela, vyšlo z toho bludiště nefantazie a pocitů, dál se mi povedl jeden ze čtyř koní. Asi sem dám obrázek. Rovnou připomínám, že to není nic světaborného. Prostě neumím kreslit. Musím se s tím smířit. Nebo to můžu dohnat? Beru to hrozně traumaticky. Vždycky jsem si myslela, jak jsem psychicky silný a veselý člověk, ale teď podle toho, co bezhlavě píšu docházím na to, jak ovlivnitelná a citově křehká osoba jsem. A to není sebelitování. To je změna. Něco mi sráží sebevědomí. Ale pořád netuším co.
Ty obrázky najdete v článku o kreslení v rubrice o zájmech později :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama