XI.

12. července 2015 v 21:41 | Smar :3 |  Literary works
Večer si vždy uvědomím,
snažím se vyjít,
se svým podvědomím,
pocity do mě ryjí.
S myšlenkou dávných
dob svobody a dál,
rozhodnutí správných
ubývá...
Ruka drží mne nad vodou,
s duší a škodou,
matka boží mě trápí nemálo,
má paměť strádá na tom -
je jako vanoucí proud!
V pocitech plout,
žít za ten paradox,
špatně pojato.
Ptát se,
jak žít zas dál,
za lenost všech umírat,
chybí všem spravedlivost,
chtít žít je jen jejich soudnost...
Ovládat svůj život v minimech,
zákony o jejich režimech
se stávají
proudem vanoucím.

Snít dál o proudu vanoucím,
spravedlivostní radou,
neustále kývat hlavou,
skládat do ní myšlenky budoucí.
Zhrozit se,
jak žít zas dál,
za lenost všech trpět mám,
odpověď jejich znám,
nemá cenu za nikoho umírat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama