Září 2015

Našla jsem svoji lásku! (#nohomo)

28. září 2015 v 20:52 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
Konečně jsem po několika letech střídání hudebních žánrů a interpretů narazila na tu, která se už zaručeně stane mojí oblíbenou zpěvačkou, a tenhle titul jí zůstane dost dlouho. Její styl hudby má všechno! Miluju vysoký hlas, ale hluboký je snad ještě lepší, zazní piáno i smyčcové nástroje, zazní všechny... Není to nějak energická hudba, ale spíš taková uvolňující, přitažlivá a příjemná.
Asi se tu rozplývám jako kdybych potkala lásku svého života, ale ono to k té (snad) pubertě patří. Lano, zbožňuju tě!
A co se týče alb, "Born to die" určitě vede ;)
Tu ho od ní máte.

https://www.youtube.com/watch?v=J4MnsHAW_Fk&list=FL0EE2GQPZoS6EIBfNdRCw0A&index=2

Lana Del Rey - Born To Die



Tábor 2. část

28. září 2015 v 20:15 | Smar :3 |  Deníčkování
Po dlouhé době zase přidávám deníček!
A bude to pokračování z našeho úžasného tábora... Tákže!
Další den dopoledne byla přednáška o šifrování, ze kterého jsem se naučila šifru jedinou - Caesarovu. A ještě ji mám učit na naše každoročním pobytu ve Velkých Pavlovicích se školou. Potěš Eláh! (Ne Alláh, ale Eláh. O tom vám napíšu víc někdy později.)
Jako sport, který se co se týče druhů moc nestřídal jsme měli poprvé frisbee. Někdy si musím víc zaházet talířem, ale bojím se, že někde rozbiju okno.
Konečně projekt! Sice bych spíš uvítala šlofíka, ale tentokrát to aspoň bylo zajímavé. Terka nám nechala volnou nohu, a tak kromě zadaného úkol (portréty) jsme mohli fotit to, co jsme chtěli. A mezi velmi úspěšnými fotkami se objevila i stará známá legenda jménem "Sašův zadek". Bohužel ji ale nikde nemůžu sehnat, takže nic nebude. Alespoň vám sem ale přidám několik fotek, na které se vztahují moje autorská práva! (Stejně ale, kdo by to chtěl kopírovat?) ← reklamní tah
Na to, že jsem fotila pořádně poprvé v životě s pořádnou zrcadlovkou se cítím jako profesionál.


Týnka :3 (Jinza když už!)


Malá Eliška, co u všeho asistovala :D


Nudila jsem se při přestávce u volejbalu...


Šárka se Sašou trénují tanec! :D


Když jde velký Medvěd spát, Medvěd spát, Medvěd spát... (někteří pochopí)


Terka pózovala na portrét.


Díky za rytíře!


O ten bublifuk byly fakt pranice.


První zelená fotka proti Slunci!


Sakra, kdy jsem to stihla vyfotit?


Moje asistence při pitvě :D


Maršál Mája :P


Ještě jsme měli druhou podobnou fotku a ten GIF vypadal pěkně úchylně :D Jen si to představte.

Jako první odpolední program byla Pyramidovica. No, více informací v tomto příkladu, ve kterém jsou všechny detaily! Lol! Příklad z prvního kola pro kategorii A to prostě zabíjí... :'D PS: Béňa byl náš org.

Úloha 2A Pyramidovica (6 bodů)
Lenochod Béňa hrál na letním táboře Jámy lvové zajímavou hru s názvem Pyramidovica. Postupně v ní plnil pět různých úkolů: 1. udělat pět dřepů, 2. trefit se míčkem do kbelíku, 3. prolézt provázkovým bludištěm, 4. odhadnout délku jednoho metru, 5. trefit se šiškou do rozsochy stromu (na tento poslední úkol měl Béňa pokaždé tři pokusy). Pokud Béňa daný úkol splnil, pokračoval k úkolu dalšímu, pokud se mu jej ale splnit nepodařilo, musel se vrátit zpět na stanoviště č. 1 (tedy dělání pěti dřepů) a začít úplně od začátku. Lenochodovi Béňovi se nakonec hru podařilo úspěšně dokončit, a protože jej nyní velice bolí tlapky, zajímalo by jej, kolik dřepů během celé hry vlastně udělal. Ví, že do kbelíku se netrefil celkem dvanáctkrát, že ze stanoviště č. 3 (bludiště) se musel dvakrát vracet na začátek, že jeden metr správně odhadl ve dvou případech ze tří a že do rozsochy stromu házel šiškou celkem pětkrát. Spočítáte, kolik dřepů Béňa celkem udělal?

Jenom taková malá věc... Byla jsem jediná holka, co to celé prošla... :P

Druhý odpolední program byly trakaře. Já jsem hrozný skrblík a miluju obchodování, proto mě ta hra tak bavila! Prostě jste pádili s papírem od jedné budovy k druhé a snažili se výhodně nakoupit a prodat... Sem tam vás okradl nějaký zloděj. Na to, jak mě to bavilo jsem si vydělala ale kapku málo peněz. Ze začátečního kapitálu 200 mušlí jsem nahrála dalších 500. Někdo (např. Méďa) jich měl víc, jak čtyři litry!
Večerní program vlastně kromě vyhlášení tahů osadníků nebyl až tak zajímavý, ale protože Adam (příjmením Buchta → vymyslela jsem mu přezdívku Žemle a až pak zjistila, že to fakt buchta není :D ) se opravdu nerad fotí. Orgové nás papparazzi poslali před záchod, a jakmile vyšel, ozvalo se jen trojité blik. K nezaplacení!
Následovně den vynechám, tam nejsou převratné zajímavosti a asi by vás to nudilo.
Celodenní výlet do Telče! Wuíí!
https://youtu.be/EauK7wdiMQc

Po cestě jsme se setkali se dvěma záludnými hrami - fávorky (nesměly se říkat určitá slova, tudíž se to dalo zbourat jedinou větou: "Ne, já nevím, kdy budu mít žízeň.") a nájezdníci ("Nájezdníciiiiii!" - vžum do křoví).
V samotném Telči jsme kromě hodiny nakupování taky strávili hodně času hrou, ve které se hledaly informace. Byly to docela zajímavé věci.
Samotné náměstí bylo úplně úžasné a hned dvakrát jsem se tam s rodinou stavila na oběd. Obojí jídlo mi chutnalo, i když ostatní měli trochu výtky.
Úplně vysílení jsme se dokodrcali zpět do tábořiště a ještě k tomu nám sdělili, že budeme mít večerní taneční hodiny... No paráda! Řekněme, že samotné tancování mě dost bavilo, ale připadala jsem si hrozně trapně. Ještě k tomu, když mělo úplně (opravdu nechci být zlá či sprostá) dos*al spolužák, který o mě velmi viditelně projevoval zájem jako ještě jeden, který ale díkybohu Jámu nedělal. Tady tohoto "spolutáborníka" prostě nemám ráda, a to hned z několika důvodů. Poslední dobou se začíná chovat jako "frajírek co se snaží být cool", a myslí si, jak ho všichni uctívají. No hrůza tohle...
Další den byla docela zajímavá přednáška o evoluční biologii od Klárky, kterou jsem snad jako jedinou pochopila úplně do detailu. Dlouho jsem se nad ní zamýšlela... Někdy se musím pochlubit našemu přírodopiso-zeměpiso-nově-tělocvikáři. No, ale když je to on, tak radši ne!
Nicméně, tady bych to zase ukončila a pak už vás čeká jen finální část. Já vím, protahuju to, ale ono to bylo (alespoň pro mě) fakt zajímavé a to to ještě zkracuju.


WEED #28

28. září 2015 v 19:11 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Prostě jsem se neudržela. Tuhle "internetovou senzaci" vám prostě musím ukázat. Narazaila jsem na to někde na facebooku v komentářích... Můj výraz ↓ Proč? Posuďte sami!


Bavte se!
https://www.youtube.com/watch?v=EauK7wdiMQc

Snail, turtle, plane, ....




Facebooková stránka

15. září 2015 v 19:10 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
Ahojte,
všichni moc dobře víte, že jsem opravdový ptákomil (no dvojsmysl), a tudíž bych vás chtěla požádat, pokud vás zajímají papoušci, umění o nich, citáty, občas i meme... nechcete se přidat k naší mini komunitě? Chci rozdávat radost i jiným, než mým osmi kamarádům. To pak ztrácí smysl...

Hezký den!

ZDE: https://www.facebook.com/nasiokridlenipratele?fref=ts


Tábor - první dva dny

5. září 2015 v 12:42 | Smar :3 |  Deníčkování
Ták, konečně jsem doma a můžu vám povyprávět, jak to bylo na mém první táboře! :3 Řekla bych, že na moje obvyklé odpoledne to bylo docela těžce vypracované. Tak to, abych se snažila dostat se tam znovu další rok!
Po vydatném obědě za pár stovek jsme vyjeli z Telče hledat ten "Vanůvek". Po cestě jsme si všímali krásného prostředí Vysočiny, jehož potenciál byl opravdu plně využit v následujících dnech.
Dorazili jsme k strmému kopci, který se skoro nedal vyjet a s tunovými zavazadly šel můj táta až nahoru stejnou cestou, kterou jsem pak prošla asi tisíckrát. K mému překvapení jsme bydleli v jedné velké lesní chatě, ve které měli dokonce sprchy a pitnou vodu. Postele taky nebyly zrovna nepohodlné.
No, nicméně, nafotili nás do pozdější celo táborové hry. Samozřejmě, že fotky mají za účel zobrazit člověka jinak, než ve skutečnosti vypadá. Já jsem třeba vypadala úplně zfetovaně.
Také jsme vyráběli koule z novin a barevného papíru, na které jsme opravdu dlouho čekali, než je využijeme, aneb předpředposlední den. Neschopně jsem se snažila povléct postel. Stejně mi nakonec pomohla mamka, a než jsem stihla pomoct, bylo po všem a já jsem vypadala opravdu, jak říkám, neschopně.
Dále jsme snad jako uvítací rituál nakreslili libovolný obrázek. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného, než nakreslit Robbinka, který tvrdil, že má horečku, ale pořád je chytrý. Jako utvrzení tohoto názoru sloužilo několik výpočetních vzorečků. Večer se hádal autor, a proč to nakreslil. Protože jsme se odpoledne řadili podle věku, jmen a výšky beze slov, a pak se ještě představovali, věděli jsme toho o sobě víc, ale stále ne dostatek, aby jsme vše uhádli na první pokus.
Hry jsme hráli takové, jako třeba provaz, bombu a štít (nepochopila jsem to, fakt ne), triangl, hromadné skákání přes švihadlo a ruce, které jsme následně využili v topologické přednášce, ale o tom později.
Co se týče lidí, ti se projeví buď v deníčku, nebo přinejmenším v celkové analýze na konci.
Jinak, když jsem trochu vyzvídala mezi ostatníma, bylo mi okamžitě jasné, že všichni to mají ve školách stejné.
"Ty jedeš na matematický tábor? Jééžiš! Tam budete muset pořád počítat!"
Řekla bych to takto:
"Tento tábor slouží jako odměna pro úspěšné řešitele této soutěže, na kterém si můžou převážně skvěle zasportovat, zahrát mnoho zábavných her, ve kterých se spíše logicky či strategicky uvažuje, na přednáškách se mohou dozvědět mnoho z různých oborů od matematiky přes astronomii až po biologii a chemii, pomáhá seznámit se s lidmi podobných zájmů a myšlení a hlavně užít si velké množství soutěží jak vědomostních, sportovních tak strategických."
Řekla bych, že mezi těmato lidma jsem se cítila dosti blbá. Všichni měli tak skvělé názory a jedna přednáška mi dokonce odpověděla na všechno, co se mi už dlouho vrtalo hlavou.
Rovnou ohodnotím jídlo - až na to, že už mi připadalo otravné, že úplně každý den bez vyjímky je rohlík s ramou a marmeládou, občas nějakou pomazánkou, tu vaří opravdu dobře. (Jen je problém, že každý rok je tábor jinde.) Na oběd lze očekávat nejčastěji omáčky. Podle mě jsou ale nejlepší večeře, které dělají většinou velmi různorodé - od špaget (mňam) s boloňskou omáčkou až k žemlovce. Také mě velmi potěšilo, že měli po zdech vyvěšené papoušky, tudíž jsem měla co uctívat, když u mě nebyl Robbie.
S námi se půl tábora dělili o místo Romové (ano, jsem v určitých ohledech rasistka), ale úplně osobně jsme se nepoznali, takže mi až tak nevadili. Druhou polovinu sem přišli na soustředění muzikanti. Měli zvlášť oddělení žesťů, fléten, bubnů a myslím, že nějakých klarinetů, nebo co to bylo.
Druhý den už začal být zajímavější - zjistili jsme, že jako celotáborová hra bude něco jako "Osadníci ze 6. století". Napoprvé, co nám četli pravidla se mi to zdálo šíleně nudné a složité, ale jak se přešlo k tahům, začala to být zábava. Bylo to něco, jako... hm... Myslím, že se to podobal Forge of Empire. Kapku.
Dále se objevila jedna zajímavá věc, jménem Korálkovna. Každý měl svůj kalíšek a anonymně dostával od někoho korálky.
Bílý - děkuji
Žlutý - jsi moje sluníčko
Růžový - líbiš se mi
Červený - mám tě rád/a
Zelený - nestyď se
Modrý - promiň
Hnědý - ukliď si
Černý - naštval jsi mne
Fialovy - jsi vtipný/á
Oranžový - važ svá slova
Můj stav po konci tábora byl následující - 6x bílý, 12x žlutý, 2x oranžový (řeknu k nim něco později), 10x červený, 5x růžový (pár jich bylo ze srandy, ale tak nějak blbě tuším, že tak dva budou od spolužáka, který jel se mnou, k tomu taky něco řeknu), 2x dialový, 1x zelený (WHAT?), 2x hnědý (kluci opláceli za to, že Týna dala všem klukům, tak někdo dal všem holkám), 8x černý (taky řeknu později).
To je docela slušný stav, protože je to pomalu na mini náhrdelník. Láďa si přinesl třeba svůj velký náhrdelník, který si nashromažďoval 3 roky.
Tak - ještě jedna věc - projekty. Každý si mohl vybrat jeden projekt, kterému se může věnovat až 4 hodiny denně, a to v osobním volnu, které je po obědě a po večeři po dvou hodinách. Měli jsme na výběr 17 projektů: pás z LED lamp, který mění barvu podle toho, jak to naprogramujete, pitvání (vepřové srdce, kapr, vosa), focení, programování ve Skretchi, ladění lahví, hudební divadlo, kostel z papíru, katapult (KappaPult), pletení a háčkování, pečení chleba, video z obrázků, párový tanec, statistika, odlévání odlitků, návrh a výroba desky plošných spojů (teploměr), speciální efekty ve filmu, signalizace.
Já jsem si vybrala projekt focení, který je vlastně časově nenáročný - fotit můžu i při programu, pokud se zrovna neběhá, nebo kdykoliv jindy, třeba o půlnoci. Ty černé korálky jsme si s Maruškou a Týnou vyprosily za to paparazziování. Adam nám zase dával oranžové, aby nás naštval. Protože jeho příjmení je Buchta, tak jsem mu vymyslela přezdívku Žemle (díky žemlovce k večeři) a až doma si uvědomila, že samotná žemle není buchta...
Spolužák si vybral programování ve Skretchi - myslím, že většinu odpracoval Jindra a ten možná pomohl, ale ne tak moc - závěrečný projekt taky odvykládal Jindra sám.
Ještě jsem zapomněla, že noc z prvního na druhý den si pro nás přišly dvě převlečené organizátorky Hanka a Žužu, dovedly nás k zasvěcení do čtyř kmenů, praotce Čecha, Čicha, Čucha a Čacha. Skončila jsem u praotce Čucha s Kubou, Jindrou, Terezií, Sárou a Štěpánem. Dali jsme si jméno Povlen (což je absolutně tajné, co to znamená a ví to jen členi našeho týmu, později Tonda a organizátor Tomáš, který to určitě všem vykecal, ale já budu věrná a nenapíšu to sem :D ). Taky jsme si měli vymyslet pokřik - ten náš byl docela vtipný, ale ještě vtipnější bylo pozorovat, jak se tomu lidi čím dál míň smějou.
"Jeden, dva, tři, čtyři, pět, cos to Janku, cos to sněd nepřátele zaženeme zpět, šest, sedm, osm, devět, deset *půlhodinové ticho* jedenáct!"
Probuzení bylo kapku horší, než jsem si myslela. Asi 5 minut na to, co jsem se sotva oblekla a učesala jsme museli rychle pádit na rozcvičku, která byla tak padesát metrů do kopce, potom se běhal kiláček v lese, ve kterém se přeskakovaly kořeny, potom pořádná, pro mě dokonce příjemná protahovačka a pak ještě běhání, jako třeba zvednuté kolena, zakopávání, lifting a podobně. Bylo mi z toho tak špatně, že jsem si k snídani dala jenom tři hrnky čaje.
Dále byla, jako každý den přednáška, ale o těch napíšu v jiném článku, kde si můžete počíst zajímavé věci, co jsem odtud pochytila.
Svačina = rajče.
Potom se letělo sportovat. Oblíbené hry tělocvikáře byl softball a frisbee. Docela mi to šlo, na moji neschopnost - asi si začnu častěji házet talířem. Házet ve softballu umím, chytat už trochu míň, ale možná jsem kapku pomohla a nahrála pár bodů pro tým.
Po obědě nastal Ježíšův šokující proslov. Dál nás ještě musí trápit tím, že budeme psát do novin! První co Terku napadlo byla recenze na jídlo - tak jsem se docela rozkecala nad večeří - kdyby jsme se na tu večeři měli zaměřit, tak by to moje stačilo, protože minimum je 250 slov a jenom já jsem jich napsala cca 200...
O půl druhé se zahájila první osadnická aktivita, a to postavit si domeček, který vydrží vichřici, nepromokne a bude vypadat dobře. Ještě nám stížili komunikaci tím, že můžeme mluvit pouze svojí samohláskou. U nás to bylo "U". Náš tým se tedy přejmenoval na Puvlun, což podle mě zní líp než původní název :'D
S domečkem jsme dopadli třetí ze čtyř týmů, což je docela úspěch na ty naše řídké stěny. Vypadalo to nejhůř, ale promokalo to míň, než domeček posledního týmu, který byl šíleně malinký, rychle promokl, ale vylezli a rozbořil se. Nejvtipnější na tom našem ale bylo, že jsme měli velký otvor jako "dveře". Před tím stál malý klacík, což znamenalo, že jsou zavřené. Oddělali jsme ho, vlezli tam a už chtěli testovat náš domeček, ale Kuba stihl zařvat:
"A co takhle zavřít dveře?'" a to jsme propukli v smích.
Svačina - koblih s jahodovou marmeládou - mňamka.
Jako druhý odpolední program byl Biathlon. Předávala se štafeta, celková délka trasy byla asi 2,5 km a mezi předáním bylo tak 5 minut, takže jsem se skoro neunavila! Uprostřed cesty byla "střelnice" kde jsem musela odpovědět na pět otázek - 3 jsem měla dobře a za ty špatné byly trestné kolečka.
1) dvojková soustava
2) 42 : 6 =
3) Chytli mamuta, snědli mamuta. Kolik mamutů?
4) Nějaká odmocnina
5) Nějaký zlomek
Byla jsem dost překvapená, když se vyhlásilo, že náš tým vyhrál. Dostali jsme do našich skvěle rozehraných osadníků dva průzkumníky, kteří nám umožnili dohled o jedno pole delší. Mohla bych už vlastně představit i další týmy:
Klakson (Kliksin) - Matěj (Medvěd), Alenka, Tomáš, Maruška, Aleš, Lukáš
Migranti (Megrente) - Lenka, Saša, Anička, Katka, Lukáš a ještě někdo, teď nevím přesně
Ladislavovci (Laďaslavavca) - Láďa, Týna, Šárka, Tonda, Mája (později Jitka), Vilda
Jako večerní program byla soutěž Riskuj!, ve které jsme si vybrali téma a obtížnost otázky. Náš tým byl sice poslední, ale druhý a třetí nic nedostal, zatímco Kliksini, co skončili jako první museli zapsat tento den do svitku vítězů.
Potom nám Petr přečetl pohádku na dobrou noc a pokusili jsme se usnout. Úspěšně.


První dny školy a zájezd do Anglie

5. září 2015 v 11:48 | Smar :3 |  Deníčkování
Ahoj! Hlásím se po měsíci, a můžu vám říct, že prvních pár dní školy byl docela myšmaš. Zjistila jsem, že jsem pořádný puntičkář a celkově...
Každopádně, dva dny po táboře utekly tak šíleně rychle, že jsem se nestihla do školy připravit a celkově to zkazilo můj dojem. No, aspoň mě nic nemůže zklamat. Přepadla mě šílená bolest kolen, díky které jsem se napůl ulila z tělocviku. Čtvrtého září a pořád je hrozný vedro!
Jeden den jsem si školu užila, a tobyl až ten pátek, protože byl prostě "oficiální". Možná by mě za to spolužáci zamordovali, ale byla bych radši, kdyby se rovnou skočilo na novou látku, protože mě opakování zásadně nebaví. Ke konci roku by aspoň bylo dost volna.
Ale, sice nemám ráda opakování, ale stejně se tomu nevyhnu, protože učitelka už na příští týden plánuje vstupní prověrku. Oznámilo se, že vlastně nebude tolik změn oproti minulému roku, a tak jsem rychle začala dělat dopředu. Anglická slolvíčka mám napsaná na celý rok, pokud nám teda někdy v březnu nedají novou angličtinu a čtenářské deníky užmám rozdělané. Nešťastně jsem si ale uvědomila, že všechny knížky, které jsem přes prázdniny přečetla, byly z knihovny. Aspoň, že se sem do vesničky nastěhovala jedna nová, do staré školy, která byla roky zavřená. Nyní je tam spolu s knihovnou ještě kroužek na housle a klavír, do kterého vlastně chodím, jen se přestěhoval z bývalého kabinetu se zatuhlým vzduchem, prostorem osmi metrů čtverečních a uřvané fronty, před kterou se nedalo hrát.
Přece jen je tu ale jedna skvělá novinka. Naše škola, jako spoustu dalších dostala grant na zájezd. Mnoho zemí už bylo obsazených a tak prý "bohužel" zbyla Anglie. Podle mě je to mnohem lepší, než jet někam k moři! (I když každá země má své kouzlo.) Ještě jsem pomalu nebyla za hranicemi - možná párkrát, když sestra jezdila na koně na Slovensko. V České republice toho taky nemám zrovna moc naježděno.
Každopádně, z tříd 7, 8 a 9 mohlo být z každé školy být vybráno maximálně 11 žáků. Z naší třídy jsou vybraní čtyři, a to já, moje nejlepší kamarádka a dva kluci. Prý je to za dobrý prospěch, odpovědnost a takhle, ale zároveň za to, že umíme dobře anglicky. Protože kdyby vybrali někoho, kdo by si všechno poctivě kontroloval, ale anglicky sotva rozuměl, tak se tam domluví maximálně rukama nohama.
Prý tam budeme ubytováni u rodin, projedeme Londýn a jižní Anglii, plus tři dny budeme chodit do školy. No paráda, ne? Hrozně se tam těším a je to úplně zadarmo, kromě vstupu na památky a nějakého kapesné, to vyjde zhruba tak 3000, pokud bych chtěla utrácet, a to si pište, že budu! Neopakovatelná šance pro mě...
Samozřejmě se najdou další žárliví dementi alias můj spolužák, který sám málem propadá z tří předmětů, mě nadává do šprtů, že prý bych tam jinak nejela, a kdyby se to obrátilo, zase by se ostatním smál. Tuto logiku nechápu. Sotva přijdu do školy, už na mě ukazují prstem. Neříkám, že být "šprt" je něco špatného, pokud vás do toho rodiče usilovně nenutí, jako mého spolužáka, učit se 6 hodin denně, nebo pokud se nerozpláčete a nezačnete řezat, za každou dvojku. Sice jsem brečela za svoji první pětku, ale to stejné sestra. Ne, že by mi to bylo líto, v tom předmětu jsem, řekněme jedna z nejlepších ze třídy, ale já se bojím toho, co by mi na to řekli rodiče.
Vím, že o tomhle píšu dosti často, ale strašně mě to žere a vzhledem k mé duševní agresivitě bych mu flákla přes hubu. To už spolužák se kterým, řekněme, rok "válčím" (snažím se ho ignorovat, zatímco ten se mě snaží shodit kdykoliv) byl radši potichu, a pochopil, proč nebyl vybraný.
Ale teď k tomu pozitivnímu - jedu si tam, budu jak pán, a nikdo mi ten pocit nevyvrátí!
Jenomže, měla jsem svoje temnější chvilky, protože se sama moc dobře znám a byla jsem možná i trošku ovlivňovaná naší spolužačkou, která je tento rok už na sportovní škole. Ráda bych dala někomu přes hubu, ale bojím se, že by semi vymstili mojí minulostí. Snažím se být hodná, ale je mi to k prdu. Stejně se na mě obrací tím, co jsem byla dřív. Zní to dost emotivně... hm... Zase ze sebe dělám chudinku. Mám potřebu se pořád litovat a taky obviňovat! Nevím, jak jsem k tomu přišla. Pf!
Ještě se ale pozastavím nad tou Anglií - někdo, třeba moje sestra, si může myslet, že neumím, či nechci mluvit anglicky. Ale tady v česku to nejde! Pořád se každý musí nad tím pozastavovat, velká většina rodiny mi nerozumí a já mám strach, že seknu chybu, protože mě každý může kontrolovat, či ze mě udělat trapku, protože to neumím.
I kamarádka mi to potvrdila - má to stejně, ale když dojela do Španělska, celkem dobře si popovídala s číšníkem, když je nikdo neslyšel.
Tak hezký den, a pokud jste z Brna, tak se možná potkáme v autobuse!


WEED #27

3. září 2015 v 17:17 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Tak, zavedu rovnou obrovskou změnu. Název této rubriky kvůli tomu měnit nebudu, ale musím vás upozornit, že WEED už nebude moci vycházet každý den, omlouvám se.
Jinak ještě chci oznámit, že to tu denně kontroluju a snažím se psát, mám rozepsaný deníček z tábora a ještě napíšu něco z prvních dnů školy, tak se nelekejte :)
Dnes, po dlouhé době uvítejte nové video, bude to první díl "seriálu" My little Portal, což má být směs Portalu a My little pony. Určitě mi přišel hodně zajímavý (po shlédnutí 6 dílů) a dokonce dojemný. Tvůrci si s tím museli dát dost práci. Nejvíc mě ohromil díl 5, kvůli dojemným scénám a taky se mi hrozně líbili roboti Celestie a Luny. Možná jediná malá výtka by byla akce, ve které se mi to zdá takové... hm... Prostě divně udělané.

https://www.youtube.com/watch?v=i5f7zzkX1Nc

My Little Portal: Episode 1 (HD)