Listopad 2015

Naposledy v Anglii

29. listopadu 2015 v 13:43 | Smar :3 |  Deníčkování
Nevím, jestli tohle bude úplně vystihovat téma, možná tak konec. Ale přišlo mi to docela výstižné. Přála bych si být tam déle.

Konečně! Po 25 hodinách v autobuse, kterým jsem poprvé v životě projela Německem, Nizozemím, Belgií, Francií i Anglií (ano, dřív jsem byla jen na Slovensku, a to tak dvakrát) jsme vystoupili v Londýně. Málem jsem zmrzla, ale to nebude teplotním rozdílem, protože ten se vždy lišil jen kolem pěti stupňů. Prošli jsme si západní Londýn, který byl osetý staršími památkami, jako Big Ben, Bukingham palace, Queen Victoria Memorial, Westminster Cathedral... Taky jsme se svezli na London's Eye.









Večer nás předali rodinám. Řekla bych, že jsme s kamarádkou vychytaly jednu z nejlepších rodin. Pán, později jsme ho oslovovaly Andrew pracoval jako inženýr, jeho žena, Karen byla administrátorka. Měli také dvě zachráněné kočky, sourozence: Alphieho a Jess.


Druhý den jsme byli poprvé ve škole, ve které jsme byli spolu s dvěma brněnskými školami rozděleni do 4 skupin podle úrovně angličtiny. Celá naše škola krom tří výjimek byla v nejlepší skupině, zbytek ve třetí ze čtyř.

Měli jsme celkem (za ty dva dny) osm vyučovacích hodin, které aspoň z pohledu mé skupiny byly rozděleny na jednotlivá témata. Probírali jsme domy, silnice, jídlo, rozhovory v restauraci, různé hry, psali deník… Teoreticky, pokud nejste úplní začátečníci a chcete se naučit anglicky lépe, určitý člověk nemusí ani mluvit česky.

Odpoledne jsme se vydali do Portsmouthu, dalšího přímořského města, kde jsme byli na Spinnaker Tower (rozhledna), poté jsme viděli zevnitř loď Victory a nakonec jsme se stavili ve velkém obchodním domě Cascades, kde jsme si mohli nakoupit nějaké suvenýry.





Nadešel tedy druhý, a poslední den té nejúžasnější školy, kterou jsem kdy zažila. Každý dostal certifikát, a také se rozdávaly speciální ocenění, jako nejlepší deník, nebo největší komentátor (neumím to napsat) a také TOP student z každé třídy. A to poslední jsem vyhrála já, společně s úžasným Collinsovým slovníkem, který má vždy popis určité věci, a všechno pouze anglicky. Zamilovala jsem se!

Odpoledne jsme navštívili Brighton Pier. Byl krátký rozchod, a ještě jsme s pár lidma šli do směnárny, takže nám pak nezbylo moc času, ale přece jen jsem stihla koupit nějaké sladké. Také jsme se šli podívat do toho indicko-čínského pavilonu.


Potom jsme jeli na celodenní výlet do Chichesterské katedrály, potom do hradu Windsor. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí, a taky jsme viděli ty vtipné stráže. Vždycky mě zajímalo, k čemu nosí takové ty obrovské čepice. Není to nepraktické?





Já jsem ten klavír vyfotit prostě musela!





A labutě taky :3

Když jsme opět večer dorazili k rodinám, museli jsme se sbalit a čekala nás poslední noc. Ráno jsme se jenom rozloučili a pak zpět do Londýna, kde jsme si prohlédli zase východní část, která byla více moderní. Byli jsme v O2 aréně, viděli jsme katedrálu sv. Paula (Pavla), Vánoční trhy a také tu nejzajímavější věc, a to hrad Tower společně s Bílou věží a korunovačními klenoty. Svezli jsme se lanovkou a celý den cestovali metrem.












Večer, když se všichni vraceli z práce domů, byly u metra davy. Celá naše skupina 58 lidí se tam nějak vecpala, jen nás šest zůstalo na další půlhodinu na zastávce. Ale to mě neznepokojovalo. Začala jsem se zoufale smát z toho, že mě málem zabily dveře metra a ještě nám spolužák ironicky zamával, jako sériový vrah, který opouští svoji ještě živou oběť.
A nakonec, zase celý den v autobuse. Doufám, že jsem v Anglii nebyla NAPOSLEDY.

PS: Fotky jsou moje! :)
PPS: Ten pocit, když přijedete z Anglie a druhý den koukáte na Mimoně, kde poznáte všechny stavby :'D
PPPS: A tu máte jednu cute fotku na závěr!


Trapas krycí jméno Venuše

20. listopadu 2015 v 15:04 | Smar :3 |  Deníčkování
Znáte mě. Nejsem až tak v pohodě. V naší třídě jsme narušení všichni. S kamarádkou máme už asi 5 let skupinu zvířat, které mají vlastní osobnosti, ale hlavně našeho kamaráda, který se imaginárně vyskytuje i v mé hlavě. Je to prostě divoké prase. Hodně úchylné divoké prase.
Když se jednou zhroutil, protože ho nechtěli jako třídního maskota, s kamarádkou jsme si řekly, že ho nějak potěšíme, nebo se všichni budeme svíjet bolestí na zemi za to, že jsme ho urazili.
Začalo to jeho kadeřnictvím. Ale on si z toho prostě udělal night club... Ach jo.
Mno, měl celý archiv papírů a "fotek" svých... no... holek! Později, konkrétně v zeměpisu jsem zjistila, že je schoval přímo do atlasu. A vypadly mi, jenže jsem si toho nevšimla. A našel to učitel:
"Co to máš za Venuši pod lavicí? Ona má ohon...?! Mám to říct třídní učitelce?" Všichni společně se Squikem jsme umírali smíchy.
"Too, to jsou jen malůvky..." řekla jsem a vyhodila do koše. Squik se pak ale zhroutil...
A další článek bude až za týden. A pokud budete hodní, uvidíte tu nějakých pár fotek z Anglie!


Emoční zhroucení, aneb když máte náladu pod psa

16. listopadu 2015 v 12:08 | Smar :3 |  Deníčkování
Jak asi většina lidí, také máme dnes ředitelské volno. To se rovná 4 dny bez školy. Natož když den po prázdninách píšeme dvě čtvrtletky a test navíc, plus když mám klavír. Včera jsem si pravděpodobně narazila kostrč o skákací míč. Spadla jsem z něj zatím jen třikrát a hrozně ráda na něm cvičím. Úplně nenávidím, když někdo příjde, většinou babička, a zkuste jí říct, ať dvacetkrát do minuty nestihne říci:
"Dávej pozor!" "Ještě spadneš!"
Jako bych to nevěděla. Jsou mi snad tři? Potom v ten míč všichni ztratí důvěru a mě se nakonec ještě zhnusí. Potom to bude vést k věčnému odporu k pohybu, že si něco udělám a podobně, až ze mě vyroste velká, nechutná pneumatika.
No, k té kostrči - myslím, že to není tak zlé, spadnout z půl metru, ale hrozně se bojím, že mě rodiče nepustí do Anglie, do které se jede už v neděli.
Taky, když se nebudu moct hýbat a tak, budou si myslet, že jsem zlenivěla, a že už nejsem tak hyperaktivní jako dřív, že už nejsem jejich malá holčička. Ale já jí chci být! Bojím se, že poslední dobou se zhoršily vztahy mezi mnou a rodiči. Že s nimi netrávím tolik času. Že jsem je zklamala ve všech ohledech, ať už je to to, že prostě neumím tak kreslit a malovat, nemusím to a nemám pro to takové nadání jako sestra, a připadám si jako naprostá nula, nebo že jsem na ně někdy byla hnusná (ale táta si to ještě odpíská, pardon, ale to nenechám jen tak), nebo že jsem někdy třeba plně nevyužila to, co mi koupili, a nebo jsem byla moc líná. A k tomu se znova dostáváme, čímž má nálada klesá ještě níž. Strašně bych chtěla všechno napravit a tak, ale mě se nechce. A má odporná duše se ještě víc raduje z toho, že se nemůžu pořádně hýbat.
Taky, jak jsem řekla, ve středu mám klavír. No, a abych aspoň o polovinu zbrzdila pád, narazila jsem si k tomu ještě prst, který bude v pohodě, ale až za pár dní, což znamená, že zameškám klavír a příští týden jsem (možná) pryč a třeba se to nenaučím tak dokonale, protože se mi nechce, a protože u babičky nechci oxidovat. Jediné, co tam prostě můžu dělat je hrát na klavír. Žádné přestávky, prostě klavír a domů. Je to šíleně na nic. Co prostě někdy vstát, jen tak si dojít zahrát, pak třeba za půl hodiny? Prý:
"Ale však tam můžeš hrát taky kdykoliv."
"To sotva!"
A naposled k té lenosti. Kvůli ní jsem prostě líný idiot. Tolik bych toho chtěla udělat! Ale ono ne. Nedonutím se k tomu!
Nyní se dostáváme k další kapitole. Když je dlouho volno, prostě mi chybí lidi. Ségra nemá čas, táta je v práci, máma je v práci, a když už je doma, tak je vyčerpaná z práce a chce mít chvíli klid. Včera jsme s taťkou hráli karty, dívali se na kino a přišla návštěva, a v tu chvíli jsem prostě okusila pořádnou zábavu. Ne celé volno prosedět buď bezúčelně u facebooku, protože se mi nechtějí dělat úkoly a nebo prostě celý den ty úkoly dělat. Když už jsem si myslela, že to bude zkrku, odradilo mě to, že se musím v jeden den našprtat asi 5 A4 zeměpisu + dějepisu a matiku. Ale zeměpis se možná naučím, ale ne efektivně. Neumím se totiž učit. Buď to zkrátka umím, nebo ne. Prý je to špatně. Ale zkuste si mě to naučit.
Už mám pokrk školy, a to ještě nebylo ani pololetí. Asi už můj organismus netrpělivě očekává Anglii a Vánoce, jinak se za chvíli zhroutím. Prostě na mě nikdo nemá osobně čas. Leda výjimečně.
Na Wikipedii jsem četla, že existují tři druhy nudy:
• ta, kterou prostě dostanete jen tak
• když děláte věci, co vás nebaví
• odpírají vám věci, které vás baví
U mě je to tedy typ číslo 2. Potřebuju se s někým bavit. A takhle blbý pocit jsem už sakra dlouho nezažila.


Ach ty pondělky... alias WTF

9. listopadu 2015 v 18:46 | Smar :3 |  Deníčkování
Dnes byl, řekněme, opravdu dementní den. Omlouvám se Ti, dne, ale dnes jsi ke mně nebyl moc přívětivý. Po tom, co jsem málem chytila infarkt při čtvrtletce z češtiny, když už jsem si myslela, že mě a kamarádce sebere písemky s pětkou za to, že úzkostlivě chtěla poradit a šlo to slyšet přes celou třídu, jsem prospala dějepis, nezaregistrovala angličtinu a nadšeně odcházela s jedničkou z fyziky. Ovšem, jaksi jsem pozapomněla úkol do matiky, který se jako jediný za celý rok známkoval.
Murphy... Děláš si ze mě hýždě? (Abych se nedotkla našeho "milého" tělocvikářo-zeměpisářo-přírodopisáře.)
Musela jsem si vymyslet, že jsem si sešit zapomněla doma, tudíž mě čeká menší postih. Ach jo.
Nicméně, po ne moc kvalitní hudební chvilce jsem přišla domů a jako obvykle prozkoumala facebook, youtube, howrse, sso a blog, a ejhle! Pět hodin.
Přišel táta (jako obvykle o hodinu později - mrk, mrk) a nabídl mi pomoc (téměř jako vždy) s úkolem do fyziky. Potom jsme dali pokec.
Tohle bude hlavní téma tohoto článku. Je to ostatně o tom, co prožívá/prožíval/možná neprožíval ale zná každý.
Vyvrtnulo se to aš ke škole, kde se mnou probíral, jak si děcka "půjčují" mé věci. Vezmou si je, ani o tom nevím, vrátí, o tom taky nevím, moje kamarádka mi vrátila sešit až o čtrnáct dní později, což vyústilo k mé první čárce ve fyzice a podobně.
Stejně tak se vztahy mě a mých spolužáků. Neustále mám výčitky svědomí, že jsem na ně zlá, a nevím, čím to je. Sem tam mám špatnou náladu, ale to asi každý. Pořád si myslím, že na ně nejsem hodná dost. Myslím, že mě rádi jakože mají, ale nadávání do šprtů tomu moc neprospívá a nechci být za trapnou. Však to znáte. Připadám si pořád hrozně trapně, špatně, že mě nikdo nemá rád za sebemenší chybičky, třeba, že nikdo nemá rád můj blog, protože angličtinu všichni znají, všechno je jenom o mě a nic jiného neumím, i když se snažím a podobně.
Nízké sebevědomí? Nemyslím si. Nebo jo? Jsem srab, a snažím se do kolektivu začlenit, nejsem zase tak v rohu. Umím se prosadit. Nevím čím to je. Naší bývalou spolužačkou? Nechci to slovo "nevím" zopakovat už asi po desáté.
To je asi tak všechno, ale to není to hlavní.
Byla jsem schopná tohle napsat, až když jsem se trochu uklidnila. Zjistila jsem, že při nejmenší chybě, nebo nemusím nic zkazit, jenom když vycítím tlak v něčím hlase, nebo když učitelka křičí na někoho jiného, vyhrkávají mi slzy a zčervenají oči. Pak si připadám ještě trapnějc.
Chce se mi brečet při každé příležitosti, ale když vidím něco smutného, nebo dojemného, neukápne nic. To není normální. Jsem vážně tak sobecká?
Schválně, na tomhle si dám záležet... Eh...
Brečím, když:
• Mi táta něco vysvětluje (jen vysvětluje - wtf?)
• Mě někdo sebemíň kritizuje
• Dostanu na čtvrtletí mínusku
• Mě někdo pomlouvá
• Padnu do chvilkové deprese, že mě nikdo nemá rád, a to ani Robbie
• Na něco zapomenu
• Všechno není perfektní
• Vím, že by něco bylo dobré, ale mé podvědomí vysloveně říká NE (např. vypnutí počítače)
"Já nejsem závislá! Klidně ho vypněte!" Ale stejně brečím.
• Si připadám trapně
• Jsem na někoho zlá, hnusná, nebo někomu něco provedu omylem
• Se uvidím v zrcadle
• Si uvědomím, jaká jsem kráva
No, je toho snad ještě víc, ale to je všechno, na co si vzpomenu. Kdesi jsem četla, že jsou to náznaky puberty, spolu se vztekem, který je u mě ještě častější. A jestli mi milý pane učiteli chcete něco vysvětlovat o pubertě u holek a menstruaci, naserte si do gatí. Nenávidím vás.
Peace.
PS: Nevím, kde se tohle bere. No co, k čemu existuje hudba? ;)


Gympl a zaměstnání

7. listopadu 2015 v 17:34 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
Jak už asi víte, tento rok mám poslední šanci přestoupit na gymnázium ještě jako na základku, přímo do tercie. Neříkám, že na to nejsem dost chytrá, a času mám dost, ale hlavně mě trápí výběr.
Dojíždět třeba až do Brna by mi ani tak nevadilo. Ale! Ještě pořád nevím, co bych chtěla v budoucnu dělat. Vybírám z věcí, jako jazyky, hudba a možná i matika. Možná by mi sedla práce překladatelky?
No, a kdybych chtěla nějaký gympl dokonce s výukou např. dějepisu ve francouzštině, tak nevím, jak to vybrat. Mít předměty v angličtině a jen doplňkově buď němčinu, ruštinu, španělštinu, nebo italštinu? Nebo si dát primárně francouzštinu nebo španělštinu?
Možná, kdybych přestoupila na gympl, mělo by to i pár mínusů:
- kamarádi, to je to mínus největší
- kamarádi, opět, ale jak si je najít?
- Bylo by úžasné, kdyby byly koleje, nebo tak něco, ale možná svůj názor přehodnotím po Novém roce díky novému pokoji. Pak by to nebylo tak nutné, ale z mých článků asi vycítíte, že se v pokoji zrovna moc dobře necítím. Nevím, čím to je.
- Volný čas. Doufám, že by zbyl nějaký ten čas na Robbieho, klavír, focení a občasné chození ven? A co víkendy?
- U mě moc volného času škodí (jako třeba dnešek - nic mě do práce netlačí, tak nic dělat nebudu), ale i málo volného času, protože nemůžu dělat zhola nic. Asi jsem moc složitý člověk.
Ale co se týče učiva, netuším, co by na to řekla moje matikářka, jestli bych jí tím nějak nenarušila názor, jestli by nechtěla, abych k ní ještě k tomu o víkendech chodila na doučování (zajímavých) věcí z matiky, co by na to řekli kamarádi, co rodina, a především, co bych na to řekla já.
Teď se nechci vychloubat, ale myslím, že bych gympl alespoň minimálně zvládala - jazyky miluju, na klavír hraju dobrovolně, ještě nebyla dvojka na výzu (ale to je myslím docela normální, pokud nepočítáte naši třídu), 3. místo v pythagoriádě, 6. místo v okresním kole zeměpisné olympiády, 2. a 6. místo v okresním kole matematické olympiády, něco kolem 30. místa v logické olympiádě nominačního kola (celá ČR), klokana asi počítat nebudu, to není nic mimořádného. No, prostě v teoretických olympiádách na tom asi nejsem zas tak špatně.
Když už tady o tom píšu, někdy by to chtělo i pohár, a né jen sbírku diplomů :'D
Nicméně, co byste mi doporučili s těmi gymply?
Hezký zbytek dne,
Smar


Plky #3 Píšu Ježíškovi!

7. listopadu 2015 v 10:09 | Smar :3 |  Když se člověk nudí...
Listopad bude za chvíli v plném proudu, a já se chystám psáti dopis mému již dlouhou dobu nejlepšímu příteli Ježichovi. (a paní Ježichové) Nicméně, tento rok jsme se domluvili na rekonstrukci mého pokoje. Škoda, že nemáme žádný náčrt.
Ale:
• Vymaluju si pěkně na fialovo (dva odstíny).
• Nový nábytek bude z bílého dřeva.
• Lidičky, mám si sem dát nějaké bílé tapety?
• Pokusím se překecat vlastně VŠECHNY, abych si sem mohla konečně přenést klavír. Místa je tu dost, a chodit k babičce mi prostě nestačí. Já chci někdy prostě ještě v pyžamu vstát a slastně ho otevřít, a nebo třeba podle notebooku noty. Babička nemají wifi a náš tablet je moc malý, natož netuším, jak si tam ty noty hodit - protože dvanáct stránek na otáčení, přičemž jednu musím stihnout za sekundu a méně a ona buď nedrží, odvlaje, nepoz půli překrývá tu druhou je sakra hardcore!

Řekněme, že Vánoce 2015 jsou zpečetěny. Abych Ježichovy finančně nezatěžovala, nechci už nic jiného.
Ale! Napsala jsem si seznam na Vánoce 2016! (Jsem hrozná, ale prostě... Jo. Myslela jsem si, že toho zase tolik nechci, ale opak je pravdou.)
• Na táboře jsem se seznámila s foťákem. Ten můj na mobilu s 5mpx a pohnutou rukou o 0,1 mm = katastrofa to prostě nejde. Miluju focení, a když musím, tak ok. Škoda, že na foťák nemám už teď, když mám jet do Anglie. Ach jo... I kvůli zážitkům, které se teď asi budou postupně vrstvit bych chtěla zkusit nějakou zrcadlovku kolem 7 tisíc.
• Připadám si hrozně retardovaně, když jedu na kole... S mojí přilbou vypadám naprosto hrozně, protože je kulatá, těžká, nevleze se pod ní culík a vůbec nevětrá. Chce to nějakou pořádnou, ale do čtyř stovek.
• No, vždycky jsem si myslela, že je špatné vkládat peníze do her, ale... a-ale... SSO je prostě neodolatelné. Nemám co hrát, bordel v počítači mám, bordel v životě mám a přesto se nudím. SSO je dobrý v tom, že je velký jak 6 velkých PC her a pořád to vyjde levnějc než Heroes 6.
A teď takový dodatek. Nesnáším, když mám nějaké věci MIMO POKOJ! Ty společné dobře, ale nejradějc bych vzala celé zásoby Robbinkova žrádla, kolo, brusle, chrániče, bundy, čepice, rukavice, mikiny, boty, mýdla, šampóny, noty, metronom a klavír k sobě. Prostě... Já nevím, co to se mnou děje. Mám ráda malé místnosti, moderně zařízené, uklizené (ale uklízet se mi nechtějí) a jenom MOJE. Jsem sobecká? Lakomá? Nebo se bojím, že něco ztratím? Wtf? Netuším, ale leze mi to na nervy.
PS: Doufám, že mi kolo vydrží co nejdýl a sladím ho s helmou. Nechce se mi totiž kupovat nový a tohle je dosti libový.
PPS: To je šílený! Mluvím jak Pražák! :D
Hezký zbytek dne,
tak co, už jste psali "Ježichům"?

Tenhle foťák se mi docela zamlouvá, a myslím, že jsme ho měli i na táboře ↓

Helma se mi líbí asi takovéto barvy, ale možná by se tam hodila ještě černá ↓

A kdo nezná star stable online, tak je trochu divnej ↓

PPPS: Star Stable Online se mi jakože hodně líbí, ale někdy to ty holky přehání :)
PPPPS: Dalších jedenáct litrů star coinsů by taky nebylo na škodu, ale to už jsem moc náročná :D

Angry birds

6. listopadu 2015 v 22:30 | Smar :3 |  Recenze (možná)
Máme tu opět jednu z nejslavnějších her na android, která má fakt hodně verzí - original, Velikonoční, Vánoční, Halloweenská, Star Wars, Rio, vesmír... No, je toho hodně.
Všude je ale pointa stejná. Máte omezenou zásobu ptáků, přičemž každý má jinou schopnost:
- červený → nic
- žlutý → zrychluje
- modrý → roztrojí se
- bílý → shodí bombu a odrazí se
- černý → promění se v bombu
- zelený → klove kolem sebe
Doufám, že jsou všichni. Každopádně, snažíte se s nimi napnout prak tak, aby jste zasáhli co nejvíc věcí (většinou krabice) a měli co největší skóre a zničili všechna zlomyslná prasata, která vám chtěla ukrást vejce. Čím víc ptáků vám zbyde, tím víc bodů. Čím víc bodů, tím víc hvězd. Čím víc hvězd, tím víc levelů. Čím víc levelů, tím větší obtížnost. Čím větší obtížnost, tím více vzteku. Poučení?
Zabte ptáky!
Ne, to byl jasně jen vtip. Já jsem milovník opeřenců, takže mě hra velmi potěšila, ale jak obtížnost sílí, tak hra omrzí. Také ale patří mezi srdcovky.
Hodnocení: 7,1/10


Subway surfers

6. listopadu 2015 v 22:25 | Smar :3 |  Recenze (možná)
Subway Surfers je jedna z celkově nejoblíbenější androidových her, byla to hned první hra, kterou jsme se sestrou nainstalovaly na tablet, celkem mě to i k tomu tabletu inspirovalo.
Chvíli jsem to pak měla na mobilu, ale neustálé aktualizace a nabývání objemu mi začalo lézt na nervy. Uvažuju o tom, že si ji ale nainstaluji znovu, avšak netuším, jestli se mi načte můj předešlý účet.
V této hře jde o to, že máte postavičku, skáčete s ní po vlacích, sbíráte bonusy a musíte nasbírat co největší skóre. Klasická běhačka, že jo.
Nicméně, ty postavičky a trofeje hru pěkně obohatily, porovnávání skóre s kamarády z facebooku taky, a grafika se mi velice líbí. Dokonce, pokud chcete, řeknu vám takový na půl cheat, kterým vlastně nepodvádíte.
Vydělejte si dost peněz aby jste měli zhruba takovou sumu, kterou musíte zaplatit za postavičku (klidně i limitovanou) kterou chcete. Vypněte wifi, změňte měsíc, nebo rok a zkoušejte pořád dokola, než se tam objeví postavička, kterou chcete.
Ta-da-da-dááá! (Kdo na to přijde, palec nahoru → borec nakonec!)
Hlasujte! Stojí za to, si ji na mobil nainstalovat?
Hodnocení: 7,3/10
PS: Těch 0,3 bodů je za nostalgii.


SuperStar a StarDance

6. listopadu 2015 v 22:17 | Smar :3 |  Témata
Pamatuju si ty časy, když jsme s rodinkou sedávali u televize u SuperStar. Dřív to bylo o dost zajímavější. Dokonce jsme sem tam poslali SMSku. A teď?
Finalisti snad nejsou starší 25 let, všechny písně znám (to není špatně, to je jen poznámka) a už to stojí docela za prd. A teď to prosím neberte jako hate (i když to možná tak trochu hate je) a ne, nezávidím mu. Většina z vás asi uhodla, bude se jednat o Dalibora Slepčíka a jeho ségru. Zpívají dobře, to nepopírám, ale začíná mi lézt na nervy jejich popularita.
Dalibor (je jmenovec je mimochodem i můj táta) si založil svoji fejsbůkovou stránku, kde se fotí, jak je "krásný". A odpovědi:
12Girl: "Úžasný, zlatíčko :***"
14Girl: "Úžasný, roztomiloučký jzisquote :******"
Ha ha ha. Tady snad ani o zpěv nejde, ale o to, že je mu 15, a že je "krásný". Jeho sestru podporuju, vlastně podporuju oba, ale popularita jen kvůli němu je trošku přehnaná, nemyslíte? Toť můj názor.
SuperStar byla vždycky trošku blbost, ale tento rok podle mě upadla opravdu moc.

A co StarDance? To se myslím nezměnilo a tanečníci jako vždy skvělí. Ale ten Pavlásek, mno... Aspoň se snaží. Ale nevím, jestli bych s tím šla zrovna do této soutěže.
Sama bych se do tancování asi nedovážila, ale jak se naučily tancovat známé osobnosti, jako třeba Leoš Mareš, tak to smekám. Minulé kolo mě docela dorazilo, že jeden ze soutěžních párů (ten s tím pytlíkem) měl druhý nejméně hlasů. Přitom to bylo nádherné! Kdyby to nebyla soutěž, tak by odtud snad nikdo ani nevypadl.
Škoda, že vůbec nestíhám a nebo zapomínám na to, že v televizi něco poběží, ať už je to SuperStar, talent, StarDance, MasterChef nebo Popelka, vždycky to propásnu...



Animal escape

1. listopadu 2015 v 21:34 | Smar :3 |  Recenze (možná)
Další běhačka. Tahle byla ale docela zábavná. Dá se snadno přirovna k Subway Surfers. Vlastně si ani nevzpomínám, proč jsem ji odinstalovala. Už vím!
Velkou nevýhodou je, že pokud prostě nemáte určitý počet hvězd na nějakém levelu, tak si prostě nekoupíte novou krávu či slepici. Tak jsem se prostě naštvala :D
Jinak, je to taková roztomilá klasika - utíkáte se zvířátkem před farmářem, sbíráte kukuřici a speciální itemy pro boost.
PS: Nebezpečné zóny jsou pořádný svině, a ty speciální věcičky se někdy hledají těžko!
Hodnocení: 7/10


PPS: Je hrozně vtipný koukat se na vemeno té krávy, když letí na raketě. Dobře se otřásá :'D

RUA2

1. listopadu 2015 v 21:31 | Smar :3 |  Recenze (možná)
Dříve jsem tuhle hru hrávala na počítači, kde existují čtyři verze (duhová, metalová, vývojová, vánoční) a pak se objevila podobná i na mobil. Líbila se mi na ní možnost vytvoření vlastního jednorožce, změna světa, hudby... Bomba. Ale časem omrzí. Jako všechny "běhačky".
Ve skratce: Máte jednorožce, se kterým skákáte (snažíte se nespadnout), sbíráte víly a slzy za body, rozbíjíte hvězdy a giganty za body. Do nekonečna. (Nebo spíš dokud nespadnete, nebo se nezabijete.)
Co k tomu ještě dodat? Není to nic speciálního. Prostě hezká skákačka. Ale omrzí.
Hodnocení: 6/10


DH 2014

1. listopadu 2015 v 21:27 | Smar :3 |  Recenze (možná)
Tuhle hru bych nebrala moc vážně. Přece jen, střílet jeleny, kachny, šelmy, různé kopytníky a případně pavouky a netopýry není nic hezkého. Spíš taková dobrá postřehovka.
Ze všech deer hunterů se mi 2014 zdá nejlepší, hlavně s porovnáním s 2016 → pokud máte z minula ještě nějakou energi, můžete hrát i bez wifi, a aspoň se to tak šíleně neseká. V grafice ani skoro nevidím pokrok.
Jinak - deer hunter má nádhernou grafiku, rozmanité množství zvířat k lovu a nakupování v dobré míře. Horší potom je, když se nemůžete trefit, došly vám animal cally a jste bez peněz.
Někdy je mi těch zvířat dokonce líto, jak moc jsou realistická!
Parádní hra. Když jsem na mobilu neměla místo, ona se zařadila do TOP 4, které mohly zůstat dokonce na 1. místo.
Hodnocení: 9/10


Plky #2 Muzika

1. listopadu 2015 v 21:07 | Smar :3 |  Když se člověk nudí...
Další puberťácké výlevy...

- V pátek jsem si prožila další mini "trauma", dá se-li tomu tak říkat. Už jsem psala o té bažině? Byla jsem posedlá, abych našla nějaký parůžky o krmelce, který byl hned za rašeliništěm. Tož vlezla jsem tam a málem jsem se nevyhrabala z bažiny. Narážky na to trvají dodnes.
- Jinak co bylo tedy v ten pátek? S kamarádkou jsme experimentovaly s účesy, a když mi česala ten můj, natočila jsem si na natáčku celý pramen předních vlasů. Jsem strašně ráda, že necítím, když mi nějaké vyrvete, pokud neškubnete celou páteří, z čehož se pak nemůžu celý den pohnout. No, vyrvala mi půlku toho pramene tak, aby to dokonce vypadalo dobře, viz. profilovka. Ale stres mi dal teda zabrat, a kdybych to ustříhla, vypadalo by to fakt divně a už by se nezachránilo dalších 20% vlasů. Poučení? Nehraj si s natáčkami. :D
- Until Dawn je už docela dlouho velice populární hra, a mě to chytlo. Samozřejmě se mi za to nechtějí utrácet peníze, natož si kupovat Ps4 a ještě hrát hororovku. (Ta tentokrát naštěstí nebyla tak hrozná.) Ale tahle hra mě opravdu fascinuje, nejvíc asi od Zdochlinky. Koukněte se na YTB channel Zdochliakk.
A teď trochu pokecu. Úplně zbožňuju ten příběh. Je dobře promyšlený a butterfly efekt úžasný, jak jde krásně vidět na těhto sériích. Mezi moje oblíbené charaktery vlastně patří všicni kromě Matta a Joshe. Ty jsem si zrovna moc neoblíbila. A Wendigové taky docela masakr. Doporučuju!
- Klavír → dobrovolné projekty; Star Trek, Someone Like You, Rihanna, All of me solo
- Původně jsem sem chtěla přidat video, jak hraju, ale jak mě znáte, mega to tam zpackám, je to pomalý a vypadám jak retard. K tomu svědčí asi tenhle obrázek:


- Taky jsem objevila na facebooku stránku, která dokonale vystihuje nás, muzikanty. Pár takových výstižných obrázků sem tedy přidám :) Zdroj: Classical Music Mode


















- Někdy udělám i druhý díl, je toho prostě hafo!
- Jéžiš, úplně bych potřebovala klavír domů. Snad bych se pak snažila víc a seděla u počítače míň. Nechce se mi čekat, než můj děda vypadne z místnosti (což trvá cca 15 minut + pokud nejde, hraje televize a ještě do toho kecá) a být tam maximálně hodinu bez přestávek. Holt, je to smutný, když nemáte hudební nástroj doma...
- Jinak, co myslíte? Měla bych zkusit hrát i na housle? :)

Slza a věk fanoušků

1. listopadu 2015 v 19:21 | Smar :3 |  Témata
Řekněme to takhle - Katarze se mi zatím zdá jako jejich nejslabší píseň. Slzu ani neurčuju jako "uplne bestovní mucqinky skupinu hogiho" (nezadržím záchvat smíchu) něco se mi líbí, něco ne.
Nemám na lidech ráda, když si pletou Hoggyho s Petrem a taky nemám ráda lidi, co ty druhé neustále opravují. S tímhle jaksi nevím co dělat. No, jdeme dál...
Hoggy s hudbou začínal před youtubem a potom se na jeho videa začaly dívat malé děti cca 8 let staré. Řekněme, že jejich klipy nejsou úchylné, jenom poukazují na dnešní svět, a když lidi, co se milujou spolu leží v posteli a líbají se, tak na tom snad není problém. A pokud se to rodičům nelíbí, je jejich problém, že si své děti nehlídají.
Stejně tak odpůrci homosexuálů. Já nemám potřebu vrhat na svoji profilovku duhu, ale co je na tom?
Slza je fajn... Ale komunita skládající se z malých dětí jim moc neprospívá.

A teď jedna už docela dlouhodobá záležitost. Normálně se stydím, že je mi 12! Většina čtrnáctiletých a starších nás označuje jako "vlhké 12tky a 13tky", ale sorry, takovou krávu jsem ještě nepotkala. To musely být ještě mladší. Taky nás označují, že neumíme gramatiku, jsme dementi apod. Tak jako pardon, ale asi jste nepotkali inteligentního člověka. Koukněte na mě! (To zrovna není moc dobrý příklad.) Ale teď vážně. Sama patřím do klubu Grammar Nazi. (Urgh, teď nevím velký písmena - ty jsou se s/z a čárkama mí odvěcí nepřátelé.)
Opravdu si myslíte, že jsem až taková blbka? To mě docela ranilo, lidi...
Dnes mě také překvapuje velká vyspělost našich kamarádů předškoláků. Znám pár takových "frcků", co už se pokouší masturbovat a barckdy (eh, hovorový výraz, ale já ho prostě napíšu!) toho ví víc, jak já ve třetí třídě, a to už jsme chytali úchylárny všichni.

No, a tady máte tu Katarzi, a berte to jako Weed:
https://www.youtube.com/watch?v=lKaIi9t3XI4&index=2&list=FL0EE2GQPZoS6EIBfNdRCw0A

Slza - Katarze



WEED #31

1. listopadu 2015 v 18:25 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Baf!

Teď si z vás ale nedělám srandu :D A nebo cookie clicker vytrolil mě... No nic, vím, že mám den zpoždění, ale co, tady se Halloween neslaví. Mimochodem, jste pro, nebo proti? Mě je to celkem jedno, ale tohle mi přišlo jako skvělé "Fuj, to jsem se lek."

Jinak spousta z vás už asi zaregistrovala nový hit od Adele, která je tak trošku mým vzorem a má super easy doprovod na klavír k písním, takže se učím. A tohle bude možná další na řadě, ale se zpěvem nevím. Neříkám, že jsem vysloveně špatná, ale někdo se na mě kouká, mám rozklepané prsty a sotva promluvím, natož zpívat. Myslím, že mi zpěv i docela jde, ale nemůžu se o to opřít, protože mě někdo může poslouchat. Kdekoliv. Kdykoliv. Přátelé, rodina, sousedi, dědina. (Lol.) Takže jsem z toho na prášky... Ne, nejsem, ale někdy bych si chtěla trochu zazpívat.
Jinak na téhle písničce je úplně nejlepší refrén.
"Hello from the other siiiiiiiiiiiiiiiiiiide!"
Enjoy it!
*Zařazuje kartičku do TOP 10 písní.*

https://www.youtube.com/watch?v=YQHsXMglC9A&list=FL0EE2GQPZoS6EIBfNdRCw0A&index=1

Adele - Hello