Červen 2016

Zubní agónie

28. června 2016 v 18:16 | Smar :3 |  Deníčkování
...aka deníček dementa s rovnátky...

Ale na začátek něco ještě smutnějšího - zrušili bravo poradnu. (Jsem to ale blesk.) Takže už se nesetkáme s dotazy jako:

"Vážím třicet pět kilo a měřím 175 cm. Proč jsem tak malá a tlustá? Plánuju se zabít. Už se řežu a na zápěstí mám moc jizev! Co mám dělat?" - Anička, 11

"Mám v plánu vojet moji kámošku. Ona je strašně sexy, má tak velký kozy a tak. Může otěhotnět, když se jí vystříkám do krku?" - Pavel, 8

Dobře, teď vážně.
(Aaaw, zrovna se mi Robbie čepýří na koleně, to je tak sladký! Čekejte chvilinku, jů! On je tak roztomilý!)
Nicméně, dneska jsem byla na ortodencii (myslím, že se to tak jmenuje) a úplně nejvíc jsem se děsila otisků, které mi nakonec docela chutnaly (mentolová příchuť, hmm). Prej se po nich dá blejt, ale asi jsem byla moc hladová.
Pak mi zuby vybělila a prostě mi nalepila fixní aparát aka utrpení aka rovnátka, naštěstí jen na horní patro. Taťka sice tvrdí, že spodní by bylo, horší, ale spodní zuby mám o dost citlivější, takže se netěším, až mi za rok nasadí i ty spodní. Oj.
Moje zubařka je takový mystik, že když jsem beran aka ovečka, podle datumu narození zjistí, že jsem ve znamení vody a říká, že si nemám brát modré nebo zelené gumičky, aby nepodporovaly tento živel, abych to vyvážila jinou barvou.
Protože jsem modrooká, původní plán byl vzít si stejnou barvu, jako mají mé oči, ale když už, v záloze jsem měla světle fialové - a ty jsem si taky vybrala.
Vypochoduju si odtud spokojená, že to vlastně není tak strašné a o 3 epizody Dr. House doma (to je snad nová jednotka času o délce 45 minut) mě to tak začne bolet, že to není možné.
Mimochodem, na stole v kuchyni byl poslední čokoládový bonbón a já jsem se ho kvůli mé lenosti čištění zubů prostě vzdala. Bože.
Ale když si to tak vezmete, radši mít křivé zuby, než být slepá. S Gabčou jsme se dost dohadovaly o tom, co je horší - jestli rovnátka, nebo brýle. Řekněme to takhle - její názor jí neberu a rovnátka bolí, ale zase vám je potom sundají a nebo je prostě nosit nemusíte. Přičemž brýle nebo kontaktní čočky jsou prostě nutné.
Někdo nesnese rovnátka, já bych zas nedávala šahat si do oka s těma čočkama. Brr. Teď abych si dávala pozor na svoje oči. Pak už jedině schází pihy a máte nový obal na učebnici češtiny. Jo vlastně, ještě přede mě musíte hodit jabko. Perfécto!
Jsem strašně zvědavá, jak přežiju noc. Už je to, jako kdybych si měla psát deníček o ztroskotání na pustém ostrově.
Tak čau.

PS: Random obrázek, aby to nebylo prázdný.




Aliqia - Čtyři rezavé plechy

25. června 2016 v 11:50 | Smar :3 |  Literary works
Zadívala jsem se na chleba před sebou. Rozporuplně jsem se dalším kouskem přiblížila k ústům. Když najednou má drahá sestra skočila do okna.
"Etio, máš se stavit za Rheinem," volala na zvesela.
"A nevíš proč?" zastavila jsem svoji ruku a zadívala se na Irinu. Vzrůstem docela malý človíček. Dlouhé, havraní vlasy po tátovi a modré, skoro skleněné oči. Byla mým pravým opakem jak vzhledově, tak povahově. Na rozdíl ode mně byla energická, veselá a ráda si ze všech okolo dělala blázny. Mám ji sice ráda, ale občas její žárlivost a výbušnost dělá problémy. Už jí bylo devět. V tu chvíli jsem si vzpomněla na tu věc asi před osmi lety. Grace. Chybí mi. Sice jsme se přestěhovali, ale o Irinu se pořád dost bojím.
"Potřebuje pomoct s tou rachotinou v garáži." vycenila zuby a seskočila z parapetu.
"Ups," řekla překvapeně, když mámě pošlapala záhonek planých květin, které náhodně vytrhávala a sadila je u nás u domu.
Rheinovo auto jsme vytáhli ze smetiště, ale ještě startovalo. Rozhodli jsme se ho dát trochu do kupy. Hodilo by se skoro na všechno.
Pomalu jsem vstala od stolu a hodila na sebe starý svetr, který ale stále sloužil, takže se nevyplatilo ho vyhazovat. Ani když už jsem v něm vypadala, jako bych právě kráčela k popelnici a chystala se v ní přehrabovat jako špinavá krysa.
"Můžu jít s tebou? Nevím, kdy jsem naposledy viděla auto," zavrkala prosebně Iris a já jen zakoulela očima. Radostně si poskočila a už jsme byly na cestě k Rheinovi.
Když jsme procházely skromným náměstím, náhle nás pozdravil pan Traimoor. Zvedl svoji mozolnatou, špinavou ruku a pokusil se o chabé zamávání. Zdvořile jsme mu to oplatily. Jeho rodina je jedna z nejchudších z naší čtvrti. Pomalu umírají hladem. Rodiče nám sice zakazují někomu dávat dárky, když jsme na tom sami dost podobně, ale občas se o svůj podíl rozdělím právě s nimi. Samozřejmě pod záminkou, že si jdu ven odskočit.
Farma Rheina a jeho rodiny byla nadohled. Byla docela rozlehlá a on dělá spoustu věcí najednou. Pořádně jsem se rozhlédla a mé oči zaregistrovaly pohyb někde u kraví ohrady. Rhein seděl na stoličce a dojil jednu z největších - Lottu. Když jsem zavrzala brankou, vyděsila se, prudce otočila hlavu a šťouchla do Reihna tak, že ztratil rovnováhu.
"Aho-" vypukla jsem smích, ale Iris se jen potutelně usmála, "Ahoj," dořekla jsem konečně.
"Hah, moc vtipné, slečno Nilmerová," ohradil se na mě, otřepal ze sebe slámu a znechuceně se zašklebil, když zjistil, že má celý levý bok od hnoje. Zaklel a vešel dovnitř do domu pro čisté, ale stejně staré hadry.
Když konečně vyšel, vrhli jsme se do stodoly, kde odpočívalo pár zrezivělých plechů, motor a pár dalších serepetiček.
"Myslela jsem, že šance na zprovoznění budou vyšší," vyklouzlo mi. "Iris, prosím tě, podej mi ten šroubovák támhle."

Po třech hodinách se stroj zdál schopný pohybu. Teď ho jen stačí otestovat.

Deníček všeho možného 2/2

19. června 2016 v 10:01 | Smar :3 |  Deníčkování
Taky nesmím zapomenout na pátky! S Gabčou už jsme se nesešly tak 1-2 měsíce, což je sakra dlouho (ne, fakt?) a konečně jsme se teda domluvily. Míváme v plánu chodívat se psem (no, jako plyšáci, hraní a počítač, to už nás přešlo, i když mě dost mrzí, že se mi vytratila děcká fantazie). Pak nás ale napadlo něco lepšího. Na letní "nákupy" s holkama pojedeme někdy v srpnu, ale my jsme si zajely jen tak teda dvě a... No.
Zašly jsme si na bubble tea elephant, což je asi nejlepší napodobenina bubbleology (ale originál jsem teda neměla). Daly jsme si obě limetku. Pak někdy byla Gabča s rodičema v Brně a prej že limetka od elephanta chutná líp než origoš.
Potom jsme si v gatu každá koupily tričko, já jsem si vzala to, po kterém jsem slintala už delší dobu a to crop top s vlaštovkama! Jsou tak strašně pěkné, až to není možné!
Gabča zase sháněla lacláče. Byly tam jedny úplně bombové (samozřejmě mně se to strašně nelíbí a ještě jsem alergická na riflovinu, takže za mě dvojité ne, ale jí by to mohlo slušet) ale protože známe Gabču - vysoká a hubená, tak jí všechny byly velké. Prostě popadla to triko XS co k tomu bylo a to si vzala.
A pak ještě tričko v takku, které měla polovina šesťaček od nás (kdyby něco, jsme v sedmičce, ale já jsem snad druhá nejmladší, lol) takže už to se mi nezamlouvalo (nejsem ten typ, co by vůbec snesl mít něco, co má většina ostatních). Pak v tom došla do školy, a co si nevšimla? Udělaly se jí žmolky. Takže do takka už nejdem.
Ale docela mě pobavilo její vyvádění. Když jsem byla menší, udělalo mi to každé druhé tričko nebo i gatě, lol. Ale má pravdu. Je to humus.


Potom jsme se někdy ve čtvrtek sešly já, Gabča, Valča a ještě se tam "jaksi přitentovala" jedna, kterou moc nemusíme a pravděpodobně nás poslouchala. Nicméně byla potichu, blbé kecy neměla a tak jsme to přežili a bylo to supr.
Zpočátku jsme prostě šly na nanuk a pak nevěděly co dál. A protože já se cítím jako největší kripl a humorista skupiny, tak mě něco napadlo - kdo má křídy?
Valča: "My, možná."
Tak se k nim šlo a já jim udělala trasu šipkované.
Kdyby s nima nebyla Gabča, tak by pravděpodobně byly trošku v prdeli, protože to obsahovalo hlášky (naštěstí jen ze začátku, pak mi začala docházet křída), které by pochopila jen ona, jako třeba symbol ptáčka, to je pro týrané korely. (Na ty majitele jsme se domluvily, že teď ve středu po písemkách na nich vyletíme.)
A nebo třeba: "Vidíš něco? Já ne!" symbolizovalo vojensky krytý přívěs.

A další pátek, který taky vyšel, tak jsme se vydaly se psem. (Konečně.) Šly jsme kolem koní (v lese je barák a tam jich mají cca 15) pohladili jich, Gabča jim dala akát a já čerstvé seno, které měli pár metrů před ohradou. A všecky jsem důkladně pomuckala. Dokonce tam měli dvě malé hříbátka! Jedno bylo plaché, ale druhé se dalo i pohladit, jenom to nesmělo požalovat mámě. Ta ho od nás vždycky odvlekla.
Došli jsme až skoro k pár kilometrů vzdálenému městu a zpět to švihli kolem bejkárny a lesem domů. Chtěli jsme se podívat na jeden z Jedových útvarů (Jedová chýše, do které jsme chtěly jít, tam se povalují boty a je to taková strašně zarostlá chajda v lese, jenom ta cesta byla tak hustá, že jsme se nechtěly brodit půlmetrovou trávou. Pak je na stezce, kterou jsme si zkrátily cestu Jedový lesík - jsou to takové malé stromky u sebe nahustěné tak, aby pod nimi vytvořili plošinku s nízkým stropem a převážně tam rostou muchomůrky zelené, ale i nějaké červené; Jedové jezero, ale to už ani nevím, kde je.)
Psa jsme hodily dom a šly podporovat jejího šestiletého bráchu na jeho první fotbalový zápas. Řekněme to narovinu - nebyl nejlepší, ale asi tak nějak jsem vypadala i já. Pár tréninků a vypiluje to.

Jo a mimochodem, kousek od místa, kterým jsme šli se nachází Růdník.
Že prej "Vhodné místo pro odpočinek a relaxaci" to určitě. Koně jsou tam týraní a jen ty nejhezčí má majitel v ohradách, zbytek, co je ve stáji jsou ubožáci a má je prý na krev. Byl s tím i v televizi, a kdykoliv přijde inspekce, tak tam má jakéhosi známého, co ho kryje.
Hej kámo, takhle vypadá zdravý kůň!


Když jsem se tak koukala po googlu, tohle mě docela pobavilo ↓


Nyní se musím vypořádat s rekordně vysokým počtem testů, což mi leze na nervy, protože sestřence uzavírali známky na začátku června a teď jedou na výlety. Zdá se mi, že i učivově mají školu o dost lehčí (fyziku mají třeba až od sedmičky, angličtina, co jsem viděla naposled byla taky o rok pozadu a tak). Závist.
Vypíšu vám ty testy:
Čtvrtek (minulý týden): čtvrtletka z AJ (lehké), čtvrtletka + výstupní (v jednom, díky bohu, ale teda byla dost nespravedlivě rozdělená mezi skupiny A a B, kdybych měla B, tak mám o stupeň horší známku)
Pátek (minulý týden): výstupní NJ (lehké), ZDR (až primitivní)
Ale pozor, terror začíná:
Pondělí: čtvrtletka z M
Úterý: test z PŘ
STŘEDA: TEST ZE Z (TĚŽKÉ JAK PRASE), výstupní AJ (ještě se dá), VÝSTUPNÍ M
TO VÁM HRABE, NEBO CO?! Jako dobře, maturita, výška a tak, dobře, chápu, bude to ještě horší, ok, ale někdy duben až květen a né dopr snad na konci června!
Hlavně náš nejoblíbenější kripl a pedofil, co ho máme na tělocvik, přírodopis a zeměpis, on známky má, ale stejně si to prostě musíme dopsat. Z přírodopisu dokonce to samé podruhé (přidal k tomu tak stránku nového, to je všechno).

Při tomhle všem už jsem si dokonce udělala plány na prázdniny... (Konečně odlehčující téma.)
• dokoukat Dr. House (jaksi mě chytl)
• dohrát nebo aspoň dotrénovat koně, dodělat reputace v SSO
• číst, číst a fakt moc číst
• chodit ven, koupat se
• kámošky
• blogging a psaní
• možná i dohrát HoMaM V a možná kreslit (K tomu se mi jaksi nechce, ale furt na to mám chuť.)

PS: Ve čtvrtek jsem byla utratit svoje poukázky z olympiád (celkem sedm stovek) na knížky a ještě si pět připlatila. V knihovně mám čtyři nové přírůstky a to: Skleněný trůn, Půlnoční korunu, Dědičku ohně a Dívku, která si říkala Tuesday. Sklěnený trůn mám už přečtený, teď jsem u sedmé kapitoly Půlnoční koruny a je to fakt bomba. Mám v plánu u dělat recenzi a čtenářský deník na zkopírování.
To je tak strašně super pocit když tu knížku ošaháte, očucháte a všecko možné... Asi mám fetiš na knížky.


PPS: Včera jsem si na internetu dělala kvíz, jestli jsem víc na sýr, nebo na čokoládu, no každopádně mě vyšlo že prý na sýr, což se možná i shoduje, ale ty rozhodnutí byly snad horší, než třeba výběr střední školy nebo tipování v testu!
Těstoviny se sýrem nebo čokoládový dort?
Brownie nebo pizza?
Sendvič se slaninou a sýrem nebo čokoládové cookies?
JAK?! JAK?!

PPPS: Na klavír jsem si stáhla noty na The Moon Rises a sice to ještě zní fakt dost strašně (ještě to nehraju ani týden), ale už jenom podle těch jednotlivých tónů to zní tak strašně epicky a dramaticky a úplně strašně mega suprověěěěěěě!

Nicméně tenhle článek je tak dlouhý, že jsem ho musela rozpůlit.
Přece jen, dva měsíce do jednoho článku neshrnete.
Hezký den!

Deníček všeho možného 1/2

19. června 2016 v 9:42 | Smar :3 |  Deníčkování
Na úvod něco krátkého.
V dubnu mi bylo 13, yaay! Měli jsme pěknou (sice malebnou) ale oproti některým suprovou oslavu. Co se týče dárečků aka převážně bonbóny, ještě jsem všecko nestihla sněst a stejně jsem za ty dva měsíce o dvě kila těžší. (T.T)
Nicméně ten lentilkový kornout, ve kterém jsou na spodu vajíčka se sníst nedá, na to je to moc roztomilé.
A co se týče materiálních, tak už teoreticky ani nevim, co všechno ten náš dav vymyslel. Vím, že od BFF mám tričko a od další takovou krásnou (materiál vypadá jako bílý porcelán) sovičku na pařízku s křídly z listů. No a pak takové ty klasiky, abych nesmrděla, znáte to.
Pak jsem byla asi první dva týdny v květnu "nemocná". Ono mi jako teoreticky nic nebylo, jen jsem měla rýmu a teploty, ale chtěla jsem to prostě vyležet. Při tom jsem měla spoousty volného času, takže to skončilo tím, že jsem opět začala pařit Heroes V, ve kterém jsem měla v plánu na normální obtížnost dohrát celou kampaň (můj rekord před rokem byla do 3 kampaně a 3 mise, pak jely cheaty) no, dosáhla jsem 5 kampaně a 2 mise a dál už to nešlo. Tak jsem to nechala odležet, ale o prázdninách se k tomu možná zas vrátím.
Taky jsem se vlastně poprvé podívala na úplně celou sérii Fullmetal Alchemist a Fullmetal Alchemist: Brotherhood. Řekněme, že FMAB se mi zdálo výrazně lepší a pořád se k němu vracím na nějaké svoje oblíbené epizody. Podle čsfd je to teoreticky nejlepší anime, a u mě ještě k tomu nejoblíbenější. Takže místo mezi mými TOP 10 si určo zaslouží. (Mimochodem, na YTB jsem pak našla dokonce pony parodii na jeden z openingů a ty narážky za moc. Shining ARMOR = Al).




O týden později jsem šla na pythagoriádu, která byla sice těžká jak prase, ale díky malému počtu a mému štěstí jsem se vyhrabala alespoň na 3. místo v mojí kategorii. Pak na vyhlášení jsem ale musela na druhou hodinu jakési "přednášky". Pak si povybíral pár těch lidí co tam byli a o týden nebo dva později nám do šatny na zeď namalovali noc vyjících vlků a dole to přizdobili podpisama.
Ta zasraná závist! (Ale je to fakt pěkný!)
No o "výletě" na Lysou horu už jsem psala, tak teď něco o exkurzi a následujícím divadle.
Pff. Exkurze byla taková pohodová, prošli jsme se po kopcích, po pěkné krajině, konec. Ale ten kripl po nás chtěl rozčlánkovaný referát s trasou, faunou, flórou, šutrama, vesnicema, počasím a všeckým možným, no, vypadalo to nějak takhle...

Adéla Zmutovaná
Exkurze na Pálavu
1. Datum: blablabla 2016
2. Cíl: jakási národní biosferická rezervace CHKO Pálava
3. Pomůcky: mapa, buzola (Použili jsme jednou a mapy jsme měli mít venku, no my rebelové jsme to za cestu ani nevytáhli a stejně - k čemu? Já se ráda koukám kolem sebe, dámy a pánové. Celkově, mobily jsme měli zakázané a pak, když jsme se vraceli kousek stejnou cestou, tak jsem prostě vytáhla sluchátka. No a co.)
4. Trasa: a) počasí b) šutry c) zvířata d) rostliny atp.
5. Nákres trasy: (obkresleno ze vzoru, který dělal na tabuli, máš to marné!)
6. Co se mi líbilo: (ale nelíbilo nechtěl, lol)

PS: Moje spolužačka má fetiš na poníky, takže má jeden speciální sešitek a tam jí je kreslím. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

No a divadlo bylo sice dobrovolné a jen omezené na 40 lidí z druhého stupně, stálo to za to. Sice to mělo strašně trapný plakát, ale nakonec ten anglický humor nezklamal.
*všichni skončí spolu*
"A nyní, se dámy a pánové mohou pozvolna začít líbat..."
*zlomí se mu šlapátko na tom starém, obrovském kole*
"A já... si koupím šlapku."
Kdo poznal o co jde? Heh? Pravděpodobně nikdo, ale je to Charleyova teta. (Zarazilo mě to skloňování. Nemohlo by to bít Charlieho teta? A nebo se jeho jméno fakt píše Charley? Já jsem teda zvyklá na Charlie, ale co už.)


Ten sluha vzadu to vždycky nejvíc zabíjí ↑

Teď někdy se stal zázrak. Hallelujah.
Robbie měl dobrou náladu. ಠ_ಠ
Jsem tomu normálně nevěřila, ale chtěl si se mnou celé 2 DNY hrát a nebyl na mě ani jednou naštvanej. To si zaslouží zapsání, tho.

...pokračování v dalším článku!