Červenec 2016

Sny #2 - dodatek (Když se moje mysl nudí...)

1. července 2016 v 11:02 | Smar :3 |  Když se člověk nudí...
Pozor, taky se mi do toho snu přimíchalo pár věcí, které tam pravděpodobně nepatří a proto je píšu vlášť.

1) How Applejack won the war - Taky se mi tam mihly nějaké slova z této písničky, něco s battleship a submarine, takže jakoby taková reklama ve vysílání. No, to vám dám do WEEDU.

2) Úniková strategie - Když jsem běžela domů, v hlavě se mi mihlo něco jako 2D hra. Jako by nějaký týpek prostě natočil let's play na utíkání. Za vzdálenějším rohem ulice je dům holky, která je o dva roky mladší. Panáček nějaké staré hry tam doběhl, přeskočil branku a u rohu dělal rozprašovač tím, že si vzal hadici a točil se dokola jak idiot. Pak došel ten "šéf" aka pronásledovatel, a on taky přeskočil plot a tak, a fakt si nevšiml, že je tam on a dělá ten rozprašovač. (Dafuq)

Tak to by byl takový krátký dodatek ke snu, a pokud se divíte, proč tak přehnaně surfuju po MLP: FIM animacích a obrázcích, tak je to proto, že mě strašně začalo bavit kreslit poníky. (Jsem divná.)
PS: Solar team 4ever. (Lunu mám ráda, ale Tia je best <3)


Sny #2

1. července 2016 v 10:52 | Smar :3 |  Deníčkování
Prosím, první si přečtěte článek, a pak vám možná dojde, proč je to označeno jako téma týdne. A nebo taky ne.

Dlouho nic takového nevyšlo, protože jsem většinou vstávala do školy a hned všecko zapomněla, a nebo to nestálo za řeč. Nicméně dnes v noci (umm, i ráno, protože jsem vstala 10:20) se mi zdál sen a strašně jsem si zamilovala králíky. Měl docela logiku, což je nezvyklé, ale možná se zasmějete...

Byla jsem u babičky, která bydlí jen ulici od nás. Do domu jí vedou dva vchody - branou na zahradě anebo normální dveřní vchod. Prostě jsem zrovna šla po chodbě a za mnou se vynořil nějaký vysoký chlap, starší tak o deset let než já.
"Jdeš s námi," můj charakter asi věděl a přesně vycítil, co mu chtějí udělat, ale ke mně, jako pozorovateli se to nerozšířilo. Začal útěk - jenomže jsem musela první odemknout dveře, které byly zamčené nadvakrát, takže za mnou běželi ještě dva lidi, ale neviděla jsem jim do tváře. Vyběhla jsem poněkud rychlým sprintem, takovým, až je to k neuvěření, ale vycítila jsem, že mě dohoní v okamžiku.
Vyběhla jsem na ulici, a první mě napadlo jít hned domů, ale protože je to přímo po silnici, neměla bych výhodu. Zahla jsem totiž v nejbližší zatáčku, pokusila jsem se je zmást. (Teď když mi tak dochází, že SPOILER! jsem byla králík a ke konci jsem fakt skákala, tak proč jsem nepřeskočila zeď? KONEC SPOILERU!)
Ulička byla písečná, a na pohled dost dlouhá.Za rohem na mě vykoukl jakýsi kluk.
"Taky mě pronásledujou, můžu se přidat?" prudce jsem zabrzdila a lekla se. V tu chvíli mě nenapadlo, že by bylo asi lepší se rozdělit, tak jsem prostě kývla.
Doběhli jsme až na konec uličky, která byla slepá. Za stromem vpravo ale byla kupka smrdící slámy (předpokládám, že pod ní byl hnůj) a na to jsme se pomalu položili.
Po chvíli dorazil zbytek skupiny, ale jen dva členové - ten chlap a nějaká ženská. Slyšela jsem ten nejtišší zvuk, když jí zašeptal:
"Díky, žes na mě pískla." takže mě viděla. Ale kde je ten třetí? V tu chvíli mi to došlo. Nalákali mě do pasti. Týpek to vycítil, vstal a nahlas zakřičel, kde jsem.
V tu chvíli mě prostě popadl do ruk a já jsem zběsile křičela úplné hovadiny.
"Nemůžete mě aspoň nechat jít domů?!"
"Nechte mě bejt!"
Tím pádem, když jsem se jim vysmekla jsem právě odhalila souřadnice mého dalšího běhu. (Samozřejmě, že museli vědět kde bydlím já, když věděli, kde bydlí moje babičky.)
Rozběhla jsem se ještě rychleji takovým skákavým během, jako bych se odrážela na pružinách. Protože se doma táta zrovna chystal jet někam na kole (což je dosti nezvyklé), naše automatická garáž se zavírala. Proklouzla jsem škvírou a už si docela ulevila.
Pokud jsou to nějací právní tihleti a vůbec netuším, o čem mluví, řeknu všechno mamce a ta jim prostě neotevře. Když dojdu z garáže do dílny a pak z dílny do předsíně, abych si zula boty, ženská a ten podvodník už tam stojí. Leknu se jich tak, že bych chtěla prchnout zahradou (máme tam místo, které se dá přeskočit k sousedům), jenže klíček je divný a nejde s ním otočit. Tak se schoulím za dřevěnou deskou hned u dveří.
Ti dva si sem v pohodě vejdou, první se mrknou pod stůl a ženská vejde do garáže, jestli třeba nejsem pod autem. Podvodník mě uvidí a tak si sprostě sedne na lavičku u tátova počítače a zírá na mě, jako by mě chtěl pohledem připoutat. Protože je rychlý, tak vím, že útěk nemá smysl. Když dorazí i jejich šéf, který se tajemně vynoří ze dveří, tak mě zahlédne.

Pozor, teď začne vskutku nepochopitelná část, kterou nedávám ani já.

V tu chvíli jsem si sundala ponožky a oni uviděli moje neonově zeleně zařící podlouhlé králičí packy. Ti dva pochopili, že nade mnou nemají žádnou moc, protože jsem jakýsi ohrožený druh, ale v tu chvíli se na mě vrhl jejich šéf.
"Ale jo vlastně, on má totiž schopnosti ignorovat." řekne týpek.
Pak už mě jen drží v rukách, a já se ani vysmeknout nemůžu. Jsem v pasti.
"Konec hry, králíčku."

Fakt netuším, jak pochopit tu druhou část. Fakt sne, jdi, a kup si vlastní mozek! (Teď asi melu úplné kraviny, ale co už.)
Nicméně, protože tu poslední část fakt nepobírám, tak mi můžete dolů do komentářů napsat, co si myslíte o těch zářících packách (jo, a vlastně jsem vám neřekla, že jsem v tom snu měla i dlouhé, králičí uši) a o tej schopnosti "ignorovat", nebo co to.
Vím, že můj blog moc lidí nečte, ale mě baví si sem psát každou kravinu, co mě napadne a pak nějakému náhodnému človíčkovi buď rozjasnit den a nebo ho nadmout pýchou, protože i on by psal líp.
A ještě poslední věc - myslím 15. června měl blog první výročí! Yaay!