Srpen 2016

Tábor 2016 #1

31. srpna 2016 v 22:14 | Smar :3 |  Deníčkování
HERE I AM!


Fuj, to jste se lekli, co?

Ha! Už zase utekl rok a já jsem stále nedopsala přednášky z toho minulého, lol.
Úplně na začátku, když jsem v Hříběcí uviděla tu prachobyčejnou budovu, zděsila jsem se. Minule to byl totiž celý areál obklopený krásnou přírodou. A teď? Ignorujme tento fakt.
Protože jsme dojeli o hodinu dřív, šli jsme se po vesničce projít. "Náhodou" jsme narazili i na papíry s otázkami vyvěšené na stromech na motivy Star Treku a Hvězdné brány, jež sloužily jako souhvězdí v následující noční hře. Byla hned první den!
Tož pak jsem teda oficiálně dorazila, zaregistrovala se jako kadet a dostala k tomu přeložený a4 papír jakože Kadetskou knížku, ve které byly pomůcky na první den a pak už jsem to z té zaprášené poličky ani nevytáhla. Jako vždy se šlo hrát na hřiště, dokud nedorazí ostatní klasiky jako skupinové kámen nůžky papír s vulkáncema, lidma a clingonama, nebo třeba různé prkotiny s lanem, které vedl převážně Láďa díky jeho praxi ve Snakovi III.
Tento rok tu bylo jen asi 5 nebo 6 nových lidí, jen jedna holka, která je mladší než Týnka (papparazzi trojka se zase seběhla až třetí den, protože Maruška byla současně na astronomickém táboře).
Dovnitř jsme plní očekávání přiběhli na večeři, kterou vařili jen Petr s Pavlem, tudíž každý z kadetů musel dvakrát za celý tábor pomáhat v kuchyni.
Pozdějc.
"A kdy půjdem hledat ty kusy lodí?"
"Hned teď."
Hodinky: 22:10
BEZVA!
Chudáci moje boty. Nikča, se kterou jsem oficiálně šla jednu málem ztratila v potoce. Já jsem naštěstí vyvázla jen s tunou blata. Jdeme si jen tak, naprosto odhadujeme souhvězdí, protože otázky typu "Jaká je kočka v krabici?" s odpověďmi "mrtvá, živá, dárek, mourovatá" byly naprosto nepředstavitelné k luštění, potkáme Týnku spolu s Alešem. My máme dvě součástky, oni taky. My jsme jim řekli, kde jsou zbraně, oni zas kde senzory. Potom jsme myslím trup našli úplně náhodně za stromem, protože někteří chytráci to pořádně nezastrčili a pak jsme se nalepili na spoustu lidí, co stáli u nějakého keře. Tam se zase skryly štíty. Nicméně, museli jsme to okecat. Herkula jsem odposlouchala od ostatních, dvě souhvězdí jsme měli, to jedno náhodné jsme teda řekli a pak ten change jsme odhadli na Blížence, jenže to byla Velká medvědice. FAIL.
Doma v jednu ráno, na pokoji s Týnkou, Leničkou, Kubou a Láďou jsme spali asi až ve dvě. Nicméně vstali jsme o pěti tak nějak čilí.
Do rána jsme měli možnost vybrat si v týmech svoje vesmírné mise a taky projekty. Spolu s Týnuš a Tomášem jsme si vzali průzkum flóry na planetě Minx, později jsme šli najít ven 5 rostlin a pojmenovat je, v našem případě pampeliška, borovice a... Dál nevim. Lol. (Taky jsme si vybírali třídu lodě → průzkumník, a jméno → Robbiniera.)
Jako projekt můžete třikrát hádat. 3...2...1...
Jo, šla jsem zas fotit. Sice nic nového, ale papparazzi trojka WILL RISE! (Příští rok k tomu možná přiberem další projekt, protože vlastně díky tomu byly 3-4 hodiny volna.)
Jak čtu z mého deníku, který přežil již mnoho, jako třeba déšť, nebo pád do vody:
"Snídaně za moc nestála a rozcvička byla v cajku. Přednáška od Žužu mě ale moc nezaujala a ztratila jsem se víckrát, než dezorientovaný pták."
Tak to jsem musela mít dost. *výtlem*
Sport, ve kterém se hrála vybika byl super až na to vedro. Jako trest pro tým, který prohrál vybrali točení na kolotoči, dokud se někdo nepozvrací. (No, zkoušela jsem to taky, a až na to zaprděně malé sedátko, do kterého se mi nevlezla prdel, to bylo dost krutý v obou směrech.)
No, řekněme, že to vyhrála Týnka, jenomže spadla. A vyrazila si dech. Ale rozchodila to. Dobrý.
Oběd = nic moc. Jednoduše řečeno BLIVAJZZZ.
Osobní volno jsme s Ententýnou (pffft ROFL) vyzkoušely své milované foťáky, do bulváru přibyl pěkný stožek. (No, vlastně přesně 3 fotky.)
Jako program bylo plnění TRAPNÝCH skupinových rozkazů aka skákání dokolečka s řvaním "Uga uga uga," klepáním na hlavy a celkové aktivity pro radiáto- teda retardátory. Později se povyšovalo za 10 a více splněných rozkazů. Hádejte, kolik jsem měla já.
Ta.
Ta.
Tááááááááá.
9. Aplaus! *clap clap clap*


Toť jeden z těch "úkonů". Radši jsem sem nedávala sebe.

Další program bylo vlastně něco podobného, jako minulý rok.

A co se teda hrálo?
Čtěte dál.
Muhehehe.
Jsem zlá.
Vy se asi tváříte takhle:
(teda doufám)


But why not.
HAVE A NICE DAY!


V Beskydech - Radhošť, Tarzanie, Fotopády and a lot more!

19. srpna 2016 v 10:12 | Smar :3 |  Deníčkování
V sobotu se vyrazilo na dva dny k naším příbuzným nedaleko Prahy, kde bylo víc srandy, než jsem očekávala. První jsme byly u domu dědy, babičky a nevlastního strýce, tety a sestřenice (jo a ještě jednoho strýce), kde jsme prostě dělali spíš kraviny a taťka poprvé v životě zkoušel trampolínu, no ten byl štěstím úplně bez sebe! (Ve 45 letech.)
Na oběd jsme šli k tetě, která bydlí o ulici dál a zjistili jsme, že tam nebudeme přespávat jen my, ale také nevím, jestli příbuzné, ale prostě přijely ještě Pavla, Martina a Lada. Spolu s dalším strýcem, tetou, ještě jedním strýcem, tou nevlastní tetou a nevlastním strýcem, s těma třema a sestřenicí (už se v tom ztrácím) jsme u velké spousty jídla prostě hráli obíhačku u ping pongu, později v noci (po třech pohárcích Coca Coly jsem měla kofeinu na celý večer) se rozhodlo hrát Aktivity. Doteď mám v mikině čísla týmu, které jsme náhodně losovali a já skončila s taťkou a Martinou. Martina kecala, taťka kreslil a já zkoušela pantomimu. Byli bychom to vyhráli, jenže jsme se zastavili na tom posledním dementním políčku s pantomimou, mohli jsme si vybrat jakoukoli obtížnost a všecky byly NAJEDNOU těžké... Uh. Byli jsme třetí. Ale v mém SRDCI (lol) jsme ti jediní vítězové. (Velmi emocionální, duh.)
A potom jsme si zahráli (někteří už trochu ožralí, ale nešlo to poznat, měla jsem výhodu.) asi pět her klasické Schovky aka jak tomu říkají tam "Pikoly". (Teď kdyby někdo dotahl flétnu...)
To byl snad nejlepší bod večera! S taťkou jsme našli jednoduchou skrýš, ze které jsme dvakrát zapikali, jednou mě teda chytili, ale protože mě pronásledoval strýc a Pavla zapikala taťku, tak měl sakra štěstí. Pak jsem se jednou schovala se svou super černou bundou a legínama (jediné, co svítilo, byly bílo-růžové botasky) za keřem a ani s tím automatickým osvětlením u baráku mě nenašli, a když hledal taťka, tak jsem neměla partnera na schovku, tak jsem vběhla za jakýsi strašně tenký kmen, a když si myslel, že jsem jako vždy vběhla za barák, tak jsem si dala takový menší sprintík.
Druhý den bylo teplo, a tak jsem jako jediná prostě KAMIKAZE do bazénu a strýc mě nazval šílencem. (Však to bylo teplý.) Co ještě stojí za zmínku? Umm... Zmrzlinový pohár, sestřenice se obarvila zpátky na brunetu a... to je asi všecko.
Dobře, konec návštěvy, teď začíná ta pravá dovolená...


Ubytovaní jsme byli v Čeladné, v hotelu Prosper (což je mimochodem strašné jméno, ale znak mají fajn) a mezi 3 hvězdičkovým, ve kterém byla ségra s přítelem a tímto nebyl skoro žádný rozdíl, akorát to bylo drahé. Mamka chtěla mermomocí bazén a pak do něj druhý den ani nevlezla. Asi jen já jsem si to užívala naplno (první den jsme tam byli všichni) a druhý den jsem překecala taťku, který nakonec nelitoval.
Taky jsem zkoušela saunu. Nevěděla jsem, že člověk přežije i v 85 stupních. Ale nebylo to tak strašné, jak jsem si myslela. Do té doby, než mě začal pálit ksicht. Uaah!
Jak jsem se sakra dostala k tomuh-
Dobře. Dojeli jsme ubytovali se ve dvou pokojích hned vedle sebe, které měli jako jediné balkón, který se dá přelézat. Takže když si ségra zabouchla klíče a já blbě zavřela balkón, tak stačilo šťouchnout do dveří. Když nám šel táta popřát dobrou noc, tak taky nezklamal.



První odpoledne jsme měli spíš túru, než výlet. Chtěli jsme se podívat na "Medvědí skálu" a po třech hodinách bloudění, chodění přes soukromé pozemky, různýma prdelama a několika protestech mamky, že už ju to sere jsme tam došli. K PENZIONU.
Why, god, why.
Na večeři jsme se super přežrali, já jsem si nemohla vybrat, ale vzala jsem pečené brambory s masem, které chutnalo podobně jako domácí čína, pak k tomu dva čokoládové dortíky a pití, na kterém se zřejmě nejvíc vydělávalo. Mňam.
To druhý den na snídani jsem se přežrala ještě víc. Dvě volské oka s vajíčkovým salátem, nesquikem a Müsli s mlékem + sklenice pomerančové a sklenice multivitamínového džusu. Můj žaludek je asi překvapivě odolný. Nicméně dnes ráno jsem se vážila a nabrala jsem... uh. 2 kila. ZA. DVA. DNY!
Vyhněme se tomuto tématu, ale to přece není možné.
Dopoledne jsme jeli do Štramberku podívat se na jeskyni Špičku, i když počasí bylo otřesné. Na schodech. Byl... *bleje* 20 cm na 7 cm. *bleje znova*
Naštěstí už jsem ho cestou zpátky nezaregistrovala. Uff. Taky jsme se mrkli na pár těch soch po areálu, zvonici a vlezli spolu s další skupinou lidí na "Vstup zakázán", kde byl úžasný výhled, ale příkrý sráz. Viděli jsme dokonce obrovskou skálu! (Nikdy jsem neviděla skály. Tak velké skály.)
Další cesta vedla do Kopřivnice, do Technického muzea spolu s expozicí Emila a Dany Zátopkové, kde nejzajímavější bylo to video, jak Emil vyhrává maraton. Borec celkem. Já padám po 100m, pomalu. (Dobře, tak slabá nejsem, na 500m jsem byla třináctá asi z šestnácti, but why not.)
Celkové technické muzeum bylo sice hodně s tabulkami a čtením, ale to nikoho moc nezajímalo. Ty auta ale byly super. Sice vzhledově (podle mého vkusu) otřesné, ale byla sranda se na ně dívat. DOKONCE tam byl jakýsi vítěz závodu náklaďák a pak jakési OBROVSKÉ MONSTRUM, KTERÉ BYLO NEJVĚTŠÍ, CO JSEM KDY VIDĚLA, které sloužilo prej k cestě kolem světa. No... Ta kráva musela mít spotřebu, jako prase.


A pak se jelo na Radhošť. Původně jsme se dohadovali, jestli se půjde pěšky, kdo s kým a tak, že prý je to celé výlet na dvě hodiny... Jeli jsme nakonec všichni lanovkou, a ještě jsme nestíhali. Koupili jsme si Štramberské uši, dva magnetky, vlezli na Radegasta, pak se šlo 2,5 km k jakési kapličce, pak zpátky, a abychom stihli cestu dolů, tak jsme si za pětikilo ještě půjčili koločbrndy. Kdybychom to koupili spolu s lanovkou, tak tři stovky ušetříme.
Ale co. (PS: Na lanovce byl taťka taky poprvé v životě, úplně šťastný, strašně se mu to líbilo.) A ty koloběžky byly tak strašně úžasné! Sice jsem se bála, abych nerozmlátila brzdy a proto jsme jeli trochu pomalejc, zatímco ségra už dole čeká tak deset minut, ale to byla taková sranda, jakou jsem ještě nezažila.


Pak do hotelu na véču. Tentokrát jsem se nepřežírala tak moc, jen pití, těstoviny a něco, co chutnalo jako paprikáž.
Další den. V deset jsme museli vypadnout z hotelu, a protože včera jsme překecávali po cestě se ségrou rodiče, aby nás vzali do toho lanového parku, tak jsme se tam stavili. Původně chtěl jít i taťka, ale po tom, co viděl si to rozmyslel.
Nejdřív jsme šly na velkou houpačku, díky které jsme měly 100Kč slevu na tu lanovou dráhu.
Houpačka byla úplně super, ale asi bych se bála míň, kdybych měla spadnout, nebo skočit, ale ona se propadla podlaha... ŠOK JAK PRASE, ale pak už leháro.
Na trať jsme si měli vybrat žlutou (hodně kladek) nebo zelenou (střední obtížnost), na černou jsem nemohla kvůli tomu, že mám o 3 cm míň. Ale stejně si myslím, že černou bych ani nedala. Šli jsme teda na zelenou, protože jsem už na lanech jednou byla a to v Permoniu.
Ale přece jen to bylo těžké. Na prvních pěti překážkách jsem zalitovala, že jsme nešli na to lehčí, protože jak se známe, já jsem noob na všechno okolo pohybu. Ale pak už mi to celkem šlo. Mohli jsme si asi třikrát vybrat, jestli vzít celou cestu, nebo zkratku, no na té první byl v těch cestách strašný zmatek a ségra to šla naopak, tak se musela vrátit. Takže jsem si to zkrátila. Stejně tam byly sloupy jen tři, z toho sjezd a dva takové normální visací mosty. Pak jsem si vzala vždycky celou cestu, i když jednou to bylo fakt o držku.
Sjezdy (nebo kladky) byly strašně oddechové, a sranda. Jednu jsem teda vynechala na zkratce, jinak jsem brala vždycky stejné.


ASK Adéla - Lanové centrum
1. Jaká byla nejhorší překážka?
Nejvíc jsem se zarazila ze začátku u nápisu Tarzanie, ale pak v pohodě. Ale ta NEJVĚTŠÍ SVINĚ, byla prostě obrovská síť. Vždycky jsem tam dala nohu z druhé strany. Na síti jsme se shodly se sestrou.
2. Jak dlouho vám to trvalo?
Mělo to být prej na hodinu, ale my jsme tam zkysli hodinu a půl, nebo dvě, nevím přesně.
3. Překonala ses v něčem?
No, když jsem se dívala na několik překážek, zdálo se mi úplně nemožné je vůbec přejít. Ale v tom záchvatu adrenalinu jsem prostě dala všecko. YAAY.


Pro všechny, co drží dietu, nečtěte následující odstavec.

Na oběd jsme zašli do první restaurace, která nevypadala moc luxusně po cestě. Skončili jsme v RS Budoucnost, kde za tu cenu (125 Kč, dostali jsme pití 0,2 l, polévku 0,33 l a kuřecí steak s hranolkama, zeleninou a omáčkou podle výběru - v mém případě bylinková, Romča brala hříbkovou) vařili tak ŠÍLENĚ DOBŘE, ummm... (Jo, já se nezmínila o středě. To jsme zašli na čínu hned kousek od muzea, klasicky na nudle, gyros, mamka brala závitky, ale ty jí nechutnaly tak, jako kousek od nás.) Mamka si dala obrácený řízek s kaší a taťka jakousi ďábelskou směs s bramboráčkama, ale vyměnili si to, protože taťka nemusí moc ostré. Obě jídla se vešly i s pitím a polévkou do stovky. Joo, my se ségrou jsme k tomu měly ještě dokonce dezert, a to Hraběnčiny řezy, které chutnaly jako štrůdl. Ale fakt výbornéé.

Dobře, dietáři, můžete číst dál.

Taky jsme vlezli na vodopády, které jsou někde v oblasti, co se pravděpodobně jmenuje Satina, a byly tak nádherné! Stihli jsme se odfotit asi stomilionkrát, ale protože na automatu se mi fotky přesvětlily a ségra se ZAPOMNĚLA zmínit, že chce portrét, tak hned neumím fotit a jsem neschopná, zatímco mamka vyfotí jednu fotku za tři minuty a ještě vůbec nezná pravidlo dvou třetin, takže potlesk!


Poslední zastávka bylo Valašské muzeum v přírodě, ze kterého jsme si odnesli jak magnetek, tak čtyři půlky frgálů. Makový, s hruškovými povidly (ten byl nejlepší), tvarohový a borůvkový, který jsem jako jediný neochutnala, páč nemám ráda borvůky, a ještě na tom byly zbytky jakéhosi tuku, nebo co to bylo.
Brutálně jsem se tedy na večeři přežrala i třetí den, a to jsme nebyli na hotelu.
V tom muzeu jsme šli jen na to Dřevěné městečko, protože mamka tam už někdy byla a říkala, že v Mlýnské dolině a Valšské dědině toho moc k vidění není. A ještě jsme neměli čas. Doporučovaná prohlídka městečka je tři čtvrtě hodiny, zatímco ty dvě oblasti by dohromady zabraly hodiny 3.
Dřevěné městečko mělo fakt úžasné stavby, fakticky moc pěkné. Taky nás se ségrou bavila poznávačka dřeva a jedinou, co jsem věděla byl buk a trošku jsem měla tušení na smrk. Taťka stolař samozřejmě machroval, a jediné, v čem udělal chybu byl modřín, který se velmi nápadně podobal borovici.


Taky jsme se už asi týden se ségrou dohadovaly, jestli došková střecha je slaměná, nebo dřevěná. Její přítel říkal, že dřevěná, ale to podle naučné tabule byla šindelová. Takže my s mamkou jsme si daly high five s týmem "Došková střecha je slaměná".
Po cestě domů jsme se stavili ještě vedle ve městě koupit lístky na Star Trek trojku na sobotu ve 3D, yay! Takže možná, MOŽNÁ napíšu něco o tom, jako recenzi. Ale pouze MOŽNÁ, protože se mi pravděpodobněji nebude chtít.

Pěkný den,
Smar

Heštég 12 - Štyry nové koniska

7. srpna 2016 v 12:02 | Smar :3 |  StarStableOnline
Vezmeme to popořádku - minulý heštég jsem psala v úterý, takže den na to přibyli noví Welshíci. Samozřejmě nás tím doprovázela Matilda (ojéé - prostě ji nemám ráda) no a už od začátku, když přidali Peni(n)sulu, která je úplně bombová, tak jsem věděla, že ke mně doputuje další bělouš.

Hawkeye (♀) aka Riza (uhrm - fanoušek FMAB *cough cough*) bělouš, cena 790 SC, poník (dost pomalý, ale dá se to).


Další týden tu byly jakési questy s Rickym Winterwellem, které byly docela prča, ale nějak extra mne nezaujaly. Měla jsem i pár fotek, ale holt mi někdo vypnul počítač (že, mami) no a je to v pytli. Fotky ze SSO, které jsem nefotila já přidávat nechci, takže si to radši vygooglete, nebo pusťte video. Každopádně, Rickyho nové vlasy jsou fakt strašné.
Hned dva týdny po útratě mých 790 SC se konalo vyhodnocení soutěže, do které jsem se nezapojila, protože jsem věděla, že nevyhraju a do hry přibyli další 3 koně. Limitovaní. To strhlo mé oči. Když jsem se stihla přihlásit na SSO, tak byla jen SSshow a tu jsem nedočkavě proklikala, takže mi spoluklubovkyně musely dělat navigátory a rádce, tudíž jsem byla za osla.
No. A pak jsem je viděla. Každý za 399 SC, což je dost levná cena a já měla na všechny. Byli limitovaní. A UŽ TO JELO!

Bluefeather (♂) aka Flu (bože, to je přezdívka, lol), modrý, 399 SC, Gary (u Firgrove):


MirrorDale (♂) aka Macro, červeno-černý, 399 SC, Gary (u Firgrove):


Winterecho (♀) aka Wena, fialovo-šedý/á, 399 SC, Gary (u Firgrove):



A teď budu muset strávit minimálně měsíc z prázdnin trénováním. Ale aspoň se nebudu nudit. Ták. Dnes už je po limitu a přišla další aktualizace - nový vzhled Valedale, kde mám domovskou stáj. Ty modré okna jsou strašné a celkový vzhled se mi zdá takový... Hranatý. Domy jsou možná zajímavější a most se jim fakt povedl, ale vymizely rudé růže, které lemovaly jeho chodníky. Podle mě to teda víc sprasili, než vylepšili, ale bod nahoru za most! Fotky nového Valedale lze najít jako pozadí při fotkách obyčejných "nebarevných koní".
O tom jsem nepsala? Ve městech mají normální barvu (šedý → modrý, fialový → šedočerný, červeno-černý → černý) a v divočině tu barevnou. Jinak rychlostí jsou něco mezi poníkem a normálním koněm, ale spíš blíže ke koni.
A jako perlička tohoto týdne (opět limitovaná, takže za chvíli to SSO začne dělat pořád, aby jsme do toho vráželi prachy) jsou tu tři prasátka do saddlebagů! Cool pig (černé - 29 SC), Smart pig (růžové - 69 SC (mimochodem, 69 nebo sixty nine fakt nejde napsat do chatu) lol), Angry pig (růžové s černými fleky - 199 SC, drahé jak prase (doslova) lol). Koupila jsem si chytrolína a pojmenovala ho Salt.
Aneb jak řekla má spoluklubovkyně: "To nebyl dost slaný?"
Ne, fakt nwm proč. Prostě mě to napadlo a líbí se mi to.

Tak, to by bylo všechno a...
Hezký den!


Tábor 4. část

7. srpna 2016 v 11:41 | Smar :3 |  Hudba, výtvory, zájmy
7. Montyho paradox
- máme 3 dveře, jen za jedněmi je výhra
- jedna třetina = 33,3%
- vyberu si 2. dveře, mám šanci 33,3%
- moderátor říká, že za 1 poklad není
- nyní mají dveře 50% šanci, zatímco 1 a 2 pouze 33,3%
- vyplatí se MĚNIT

8. Runy

9. Topologie
Co je to topologie?
• Matematický obor, v němž se ignorují vlastnosti jako velikost, vzdálenost a v určitém smyslu dokonce i tvar, se nazývá topologie.
• Různé pojetí - hrany, uzly, díry...
• Topologická tělesa
- Koule → Která písmena jsou koule? (C, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, S, T, U, V, W, X, Y, Z)
→ Kolik má člověk děr? (3-5; náušnice +2)
- Anuloid - ringo → Co vše je anuloid?
• Möbiova páska - plocha, která má jen jednu stranu a jednu hranu; dvourozměrně stranově převrací
• Kleinova láhev - trojrozměrná Möbiova páska, trojrozměrně stranově převrací
• Grafy - uzel je neměnný; Která písmena abecedy jsou topologicky ekvivalentní? Kolik různých topologických útvarů ze sirek poskládáte?
• Využití grafů → železniční síť, elektrické obvody, hra "uzel"
• Teorie uzlů - Od založení v 19. stol. do dnes jich byl zapsáno přes 6 miliard.
• Vlastnosti topologických těles: kruhový řez na toroidu a koulí, koule nelze "učesat"


10. Nebeská mechanika = moc dlouhé, spousta věcí nečitelných a přeškrtaných. Bohužel.

Sny #4

7. srpna 2016 v 11:35 | Smar :3 |  Deníčkování
Už se mi zdají ty menší noční můry KAŽDÝ DEN! Wtf?

Odjela jsem na tábor. Nevím, kolik tam bylo spolužáků, ale stoprocentně si vzpomínám minimálně na 4 - Gabču, Marku, Valču a Jirku. Hned první den nám nachystali něco jako takový Fear Factor - byl to temný, zatuchlý třináctipatrový panelák a v každém patře byl jeden úkol.
Když nám vykládali pravidla, byly dvě místnosti - jedna, ve které se poslouchal výklad a druhá, kde na to lidi prostě kašlali. Šla jsem si sednout dozadu, že mě holky budou následovat, zakecala jsem se s pár lidma a až asi po půl hodině zjistila, že tu nejsou. Přešla jsem do druhé místnosti, kde už skoro končili výklad.

"Přišla jsem o něco?" jen se na mě otráveně podívaly. Stejně budeme v týmu, takže mi to celé vysvětlí, ALE po celou hru jsem se tam prostě blbě plantala.
Bylo dáno, že v týmu jsme po dvojicích, takže já jsem byla s Gabčou. V prvním patře bylo nějaké mini bludiště a nemohly žádné stanoviště najít. Gabča se rozhodla jít prozkoumat menší přehrádku o rozloze asi devíti metrů čtverečních a pak po schodech došla zpátky. Nic.
O pár minut později jsme začaly čím dál častěji potkávat lidi s kýbly vody. Vždyť takové jsem v jedné uličce viděla. Přispěchaly jsme tam a vzaly ten kýbl.
"Co s ním jako máme dělat?" Gabča pokrčí rameny.
Projdeme pár dalších uliček, kde sedí dvě moje kamarádky z tábora. Ty nám teda poradí, abychom vydrhly svoje hadry v té vodě. Sundám si teda kraťasy, ale hned jsou tam nové, ale nemůžu je nahmatat. Vyperu je spolu s nátělníkem a znova si je mokré obleču. Fuj.
Pak se teda chceme dostat do dalšího patra a trvalo nám asi čtvrt hodiny, než jsme káply na to, že máme jít do výtahu. Akce má končit v šest odpoledne. Netuším, kolik je teď hodin.
Můj sen dále přeskočil čtyři patra. Ocitly jsme se rovnou na šestém a zrovna zaslechly, že už je pět a žádný z týmů nemá šanci tu akci dokončit. A pak taky, že to mělo být úplně v pohodě stihnutelné, že stejně týmy, které to nestihnou tu budou muset zůstat jeden den za trest bez jídla, bez vody, bez postele a vlastně ten poklad na střeše paneláku je návrat do tábora. Dang it.
Tak tedy šesté patro - byla v něm obrovská fronta.
Nemohla jsem najít vůbec nikoho, koho znám, koutkem oka jen Gabču s Valčou někde v rohu místnosti držící se za ruku. Jdu k tomu stanovišti sama a nějaký chlap mi dá hroudu šedé hlíny na hlavu, ze které se vytvarují červeno-černí hadi a spadnou mi až do ksichtu.
"Ještě musíš něco."
"Skoro se nebojím krys."
Tentokrát mi dal hlínu do huby, odtud vyskoščila bílá krysa, ale protože jsem měla trochu i mezi zuby, z toho se vyrodili červi. No to už bylo trošku víc nechutný.
Pak začal sen pokulhávat. Vím, že jsem znovu našla Gabču a že čas vypršel, ale pak...


↑ Takhle asi vypadal ten panelák ↑
...
Co se mi to zas zdálo?



Sny #3

7. srpna 2016 v 11:27 | Smar :3 |  Deníčkování
Další sen do sbírky, prázdniny jich asi budou plné!

"Další zkouška! Budete rozestaveni před a za velkými dřevěnými deskami a vaším cílem je prostě zabít ostatní! Své zbraně si ale musíte najít. Vás je asi patnáct, nožů pět, tři luky s limitem pěti šípů a jedna jediná střelná zbraň s šesti náboji, což je speciální. Můžou být schované kdekoliv, ale jelikož jste tady na betonu, největší roli hraje čas!"
Vyběhnu od kamenné zdi a hned na první desce vidím nůž. Bezva. Zkusím bodnout za tu malou zídku a uvidím, jak se vedle někdo mihne, ale já jsem minula. V tu chvíli se na mě vynoří jeho ruka, ale holá, protože vidím, jak v druhé nese luk. Škvírou v desce uvidím nejbledšího člověka, co jsem kdy viděla s dlouhými havraními vlasy.
Nakonec jsem mu stihla hodit nůž do stehna, ale vztekle si ho s křikem vyndal a vzal si ho. Jenže na sebe upozornil ostatní a já jsem viděla, jak se rozběhl - jenže to nebyl dobrý nápad. Vzápětí se svalil na zem a kdybych neodběhla opatrně dál, asi bych spatřila lidi, jak ho o zbraně obírají.
Když jsem ale probíhala kolem desky na opačné straně jakéhosi altánu se sloupy v řeckém stylu, ze kterého lze odejít, ale nikdo to neudělal, takže předpokládám, že to tak snadné nebude, zahlédla jsem uvnitř malou, nenápadnou pistoli. Nikdy jsem z ní nestřílela a zdálo se, jako kdyby neměla žádný zpětný chod.
Sprostě a jednoduše jsem vyběhla ze své skrýše a vystřelila jednomu z týpků mozek. Ohlédla jsem se na druhou stranu - klid. Vlevo ale přibíhali další tři - všichni to schytali a svalili se na zem. Znovu jsem zkontrolovala pravou stranu, ale vletěl na mě někdo další a svalil mě na zem.
V tu chvíli někdo zakřičel:
"STOP! MÁ EBOLU, DO IZOLACE!" (What the fuck, laugh out loud.)
To mi zrovna připomělo ten vtip!
(Protože tohle postuju o měsíc později, tak jsem ho zapomněla.)

Tak mě prostě odtahli do rohu místnosti, zabalili mě do průsvitného pytle s kyslíkem a pak ještě do prostoru ohraničeném jakýmsi sklem, které vrhalo duhové odlesky.
Mysleli si, jak je to neprostupné a v tu chvíli se hned vedle vynořilo auto mých rodičů - sprostě jsem otevřela pytel, abych se vyvlekla (protože jsem pochopila, že fakt ebolu nemám, jen mě sem asi chtěli zavřít, abych neumřela), přeskočila ten "plot" z tvrzeného skla a auto už se rozjíždělo, takže jsem musela naskakovat! (Boha, taková frustrující situace.)
Jeli jsme a podle cedulí a mamčiných průpovídek jsem zjistila, že jsme byli v Buchlově. (?)
Zajeli jsme do jakéhosi lesa, ale pořád nás pronásledovali. Tak jsme vystoupili a utěkali až na silnici a oběhli je druhou stranou. Pak jsme se teda potkali, bála jsem se, že mě seberou a teď:
"Tak si ju teda nechte."
... O.o
Protože auto bylo ve škarpě, šli jsme po silnici, dokud jsme nenarazili na autobusovou zastávku uprostřed lesa.
- paměťový portál -
Jsme doma, jsou Vánoce, ale sníh, stromeček či ozdoby nikde. Ani večeře není, protože jsme ji nestihli.
"Každý máte pro všechny dárky?" Vzpomenu si na to, že jsem je nechala nahoře v pokoji v šuplíku, otevřu ho, a nic tam není. (Takže mé sny symbolizují že se bojím svátků, páč nevím, co mám dávat za dárky? Wut?)
Příjdu tedy dolů, sedí tam Wilson z Dr. House a všem podává malinkaté omašlované balíčky, ve kterých jsou v těch měkkých podkladech na prsteny položené žvýkačky.


...
Asi mi hrabe.


WEED #39

7. srpna 2016 v 11:02 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
A jako neposlední věc je tady úplně úžasný vtipný seriál jménem Lamy v čepicích! Hlášky můžete opakovat pořád dokolečka a ještě je parodovat, a pořád to bude super.
"Kááájoooooo!"

https://www.youtube.com/watch?v=6-TWiilWcnM

Llamas with Hats - Czech dabing



WEED #38

7. srpna 2016 v 10:59 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Na Star Trek 3 bych chtěla jít do kina, stejně jako na Tajný život mazlíčků, který startuje za 4 dny. Tím pádem nastává googlování trailerů, hodnocení a podobných pípovin.
Soundtrack na ST od Rihanny jménem Sledgehammer putoval do oblíbených jako další cihla.
PS: Zajímavý videoklip.

https://www.youtube.com/watch?v=BXhIT4MpRis

Rihanna - Sledgehammer (From The Motion Picture "Star Trek Beyond")



WEED #37

7. srpna 2016 v 10:56 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Svačinová znělka, a také jako karaoke na závěrečné diskotéce. Ta retardovaná angličtina a obrázkový videoklip to strašně zabíjí!
The kokonut nut is a giant nut
but if u eat too much, you'll get very fat.

https://www.youtube.com/watch?v=w0AOGeqOnFY

The Coconut Song - (Da Coconut Nut)



WEED #36

7. srpna 2016 v 10:52 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Na táboře se stejně jako minulý rok (Pozn.: Prohrála jsem.) zpívaly chytlavé písničky. Toto je jedna z nich. Nevím, jestli se to dá považovat jako píseň, ale proč ne...
WHAT COLOUR IS THE UNICORN?
PIIINK!

https://www.youtube.com/watch?v=qRC4Vk6kisY

FPMV: "PFUDOR"



WEED #35

7. srpna 2016 v 10:36 | Smar :3 |  WideoEveryEveryDay
Píseň originálně nazpívaná Sherclop Pones, je to hrozně chytlavé a taky doporučuju ztišit sluchátka. Takové pohodové country s vojenskou tématikou. Uíí.

https://www.youtube.com/watch?v=aY1XpTzLn0A

How Applejack Won the War - Animation