Říjen 2016

Postup na střední školu a spousta dalších podtémat jako fráze "Buď ráda, že někde bydlíš."

22. října 2016 v 21:06 | Smar :3 |  Témata
"Odhodlala jsem se napsat článek do témat."
Tuhle větu asi nikdo nečekal.
Ale je to tady.
Ehm ehm.

CO OD NÁS VŠICHNI KURVA OČEKÁVAJÍ? Že z takových nevyspělých děcek, jako jsme my, které ještě vůbec neberou zodpovědnost a nejsou ani zpola moudří jako jejich rodiče chtějí udělat dospěláky ve čtyřech letech? Všichni mi do hlavy hučí, jak je střední těžká, jak ovlivní můj život a že to vůbec nebude procházka růžovou zahradou.
Chápu, že škola má být rok od roku těžší a mám před sebou ještě devítku, ve které budeme muset organizovat snad všechny akce na škole (hurray), ale podle toho, co jsem slyšela, to má být obrovský skok.
Nebudou nás tam brát jako děcka, které ve skutečnosti jsme (Mimochodem má teorie o mladších a mladších generacích se pomalu ale jistě stává pravdou - proboha vždyť ti o rok mladší šesťáci (protože jsem vlastně ještě o rok mladší než průměrný osmák) vypadají jak ze třetí třídy a konkrétně já třeba jako z páté.), ale jako ABSOLVENTY.
Vsadím se, že do nějaké té třídy přijdu a spolužáky si spletu s vysokoškolákama a oni mě s nějakým usmrkaným páťáčkem.
No, už mě přešly všechny nápady konkrétně na toto "podtéma". Ale teď k větě, která mě přivedla tohle napsat.

Už se blíží uzavírací termín odesílání příkladů do Jámy a já, ostatně jako vždy, teprve začínám počítat. Tento rok už jsem ve starších, takže očekávám něco ultra těžkého. Čtyři příklady celkem v pohodě, teda až na ten jeden, kdy jsem trochu nepochopila otázky, ale jakštakš. No a pak přišel příklad číslo 3. Aka programování, o kterém nevím zhola nic. Protože tohle řešívají většinou gympláci, tak teda nevim, jestli oni mají jako předmět programování nebo ne (no ostatně k tomu ani potřeba znalostí ohledně toho není nějak extra potřebná, ale hodí se to). Hmm, tak jo, mrkli jsme se na to s taťkou, který mi už v příštích letech moc neporadí, protože ještě minulý rok na tom byl celkem dobře (no, vlastně abnormálně - všechno věděl, všechno znal a poradil i s tím nejtěžším) a tento už mi pomalu nedokáže poradit s úkolem do fyziky. Což je smutné. Bože, vždyť je mu teprve 44 a já už mám hrůzu z toho, že stárne.
Tak se na to teda zaměřím (vtipná poznámka: v době psaní tohoto článku jsem ten příklad ještě neměla spočítaný, lol), no narazím na něco, co nechápu a doběhnu do dílny, kde sedí máma s tátou a o něčem pravděpodobně debatujou.
"Blablablabla..." ptám se na něco táty.
"Blablabla..." odpovídá.
"A co to děláte?" vloží se do toho máma.
"Jámu," odpovím.
"Aha."
"Jo, a co znamená tohle?" ptám se ještě na jednu věc.
"A ty," vloží se do toho máma ještě jednou, "chceš jít na gympl?!"

CO TO DOPRDELE BYLO? Nyní mě prosím někdo vyveďte z omylu. Co je kurník tak těžkého na nějaké té lepší střední, když se budu pilně učit a tak dál a tak dál? A mimochodem (Varování: Nyní budete číst něco tak egoistického, co jste v životě nečetli.) řekni mi, že jsem tak BLBÁ, abych neudělala něco takového, když řekněme, že mi jdou matematický olympiády, matiku fyziku ve většině případů chápu, a když ne, tak to pochopím později, umím se naučit i ostatní předměty... (Dobře, bichlování mi nejde, ale prostě ona vydedukovala z TOHO, že nechápu nějaký JEDEN JEDINÝ příklad jiného TYPU ještě se zaměřením na programy, o kterých prakticky nevím vůbec nic, jediné co na PC umím je využít internetu a nainstalovat jakýmkoliv způsobem hru, ať crackem, daemonem, použít total commander a takový primitivní pípoviny, že neudělám gympl? Jako co?!)

Výsledek obrázku pro studying

A nebo prostě mele strašné kraviny, protože mě od toho chce odradit co nejvíc, abych tam nechodila, protože ona neměla štěstí, že jí rodiče nezaplatili vysokou a skončila v továrně jako prakticky šikanovaný dělník? Spousta lidí na gymply chodí a to štěstí měli. A když můžou platit výšku ségře, můžou ji platit i MĚ. A nebo snad ne?
Pokud se mám vrátit na studování gymnázia po té inteligenční stránce, tak ať bere v potaz i to, že se tam hlásí normální lidi, kteří v některých věcech tak dobří nejsou a třeba jim jdou líp domácí práce nebo mají víc znalostí ze světa kvůli dovoleným a nebo třeba nevyhráli olympiádu a úplně v pohodě.
Asi se z toho stává deníček, ale připomíná mi to, jak jsem nepochopila jednu věc v chemii. Ostatně proto, protože je učitel debil, ale taky kvůli tomu, že jsem se zamyslela, jestli "filtrační papír" je z nějakého super filtračního materiálu nebo je to prostě papír, který má takový název kvůli svému využití. Člověk se zamyslí a už se ze zadu ozývá:
"Bože, Adéla je tak brutálně blbá na chemii!"
...
Asi mám vrozenou potřebu dokonalosti, aby mě naše rodina neměla za odpad, ale tohle mě tak chytilo za srdce, prostě kvůli TOMUHLE jsem hned blbá na CELOU chemii.
Já, já tomuhle nikdy asi nebudu rozumět.
...
Kde jsem to sakra skončila?
Jo, a teď by tohle někdo mohl završit tím, že by mi řekl, ať jsem ráda, že mám jídlo, rodinu a někde bydlím. Ale chcete mi říct, že si nemůžu stěžovat? Ten, kdo toto prohlásí je většinou ten, kdo závidí. A teď jsem se automatiky zařadila do armády "ZÁVIDÍŠ!". Ale na svoji obhajobu řeknu jen: "Pokud mi někdo začne bezdůvdoně nadávat, je to závist. Ale pokud řeknu, že jsem namyšelná kráva, tak to už důvod je. Řekněme, že já jsem taky klepala bývalou spolužačku, ne proto, že bych jí záviděla dva otravné mladší bratry, ani bydlení s rozladěným klavírem a mini pokojem, ani oblečení, které bylo strašné - prostě jsem si o ní myslela, že je kráva."
Zpátky k tomu stěžování. Řekněme, že i bohatší lidé než já si mohou stěžovat, že jim nejdou kšefty, že jsou bez peněz. Přece k nim nepřijdu a neřeknu: "Buďte rádi, že jste tak bohatí!" Oni to třeba nesou těžce, nejsou na to zvyklí.
Stejně jako si můžou stěžovat i chudší lidé, než jsem já.
A k čemu si stěžovat? Každý si přece rád postěžuje. Patří to k životu. Žijeme, abychom trpěli. A tady se OPĚT vracíme k mé definici bytí: "Vesmír si z vás dělá prdel."

Výsledek obrázku pro funny universe

Nejlepší víkend na světě & Nezastavitelný rage

18. října 2016 v 20:10 | Smar :3 |  Deníčkování
Ani se mi nechtělo znova do školy. Za poslední půlrok nejlepší víkend. Nestalo se sice nic extra převratného, ale myslela jsem, že exploduju radostí.
Ségra měla dobrou náladu z toho, že jen něco prohodila o Heroesu V dodatcích a na druhý den jsem jí je instalovala na počítač. Takže jsme pařily od oběda do večera celé dva dny, zasmály se, pokecaly, podrbaly, vyvenčily psa... Už jen to, že když je na výšce, tak se s ní skoro nevídám neuvěřitelně zhoršilo naše vztahy. Vždycky, když dojdu k babičce na návštěvu a ptá se mě, co doma, tak jí max. odpovím, že absolutně netuším, co dělali ostatní. U nás doma se max. krom ségřiny hlasité diskotéky moc neprojevujem.
ALE TO STÁLE NENÍ VŠECHNO! (copyright Horst Fuchs) Jen tak si dojdu na večeři, ohřeju rizoto z oběda a jdu si sednout do obýváku, když najednou! Máma i táta sedí spolu ve stejné místnosti (a není to dílna). CO. SE. SAKRA. STALO. Rozpačitě si sednu na gauč a čumím na zprávy na Nově čistě proto, abych nezkazila tu tichou, super chvíli, kdy neslyším žádné hádky ani řešení peněz a podobný věcí, které mě ostatně nezajímají, nebo s tím nic neudělám. Máma po chvilce přepne na Star Dance, který mě zrovna zajímá a hned se strhne debata. Ale to mi nějak extrémně nevadilo. To, co mi vadilo, je to, že vypadla baba, která tancovala sambu celkem obstojně, v duchu jsem se modlila, aby vypadl ten neschopný dědek. (Sorry)
Taky jsem měla objímací náladu. Protože jen to, že trávím víc jak 5 minut v místnosti doma s nějakým mým příbuzným je velmi šťastná chvíle, tak jsem všechny poobjímala tak osmkrát. Nebo víc.
ALE TO JEŠTĚ POŘÁD NENÍ VŠECHNO! Už asi týden jsem měla brutálně hrací náladu, pařila jsem snad všechny hry co mám a toužila po nových. Chtěla jsem si zahrát třeba Alicii (na mém počítači nejede), nebo Tomb Raidera 2013 (stará grafická karta) nebo Heroes VI (který se u mě nenapravitelně seká, a to zrovna máme originalku, takže jakoby vyhozené litřík). Prostě jsem si nad tím povzdechla a šla se ještě parkrát ragenout k sso, které má tak 5 fps. Grafiku sice spravili, ale bez lagů to nepojede snad ještě do konce Halloweenu.
No a pak jsem si já, kráva uvědomila, že táta si vlastně koupil herní kompl, který máma využívá, jako laciný zdroj internetu, nastaví tam tu nejrozmazanější tapetu co našla a krom internetu nikam neleze, prej nikdy neotevřela žádnou jinou složku. WATT?! Takový nevyužitý potenciál!
*Přebere si ho Adéla. Popadne CDčko Heroesu, stáhne si Total Commander aby mohla rozložit iso Tomb Raidera na flashku formátovanou na filmy, následně ji zabodne do herního, bílého Asusu a pak brečí štěstím, když se jí všechno, ale VŠECHNO podařilo rozjet.*

Výsledek obrázku pro tomb raider 2013 Výsledek obrázku pro heroes VI

Následně si spokojeně pařím stále se slzami štěstí v očích, které se následně mění v ty smuteční, protože ráno musím do školy. Do pokoje vstoupí táta.
"Tak co, jak to fachčí?"
"Ty kráso, hraju Heroes na sto fps a když bojuju, tak se ten gryf čtyrikrát ladně otočí a vidím každý pírko, které se na něm pohne."
"Wow."
"To sakra wow!"
"A nechceš k tomu ten monitor, co jsem dostal?" odejde do šatny, kde štrachá a mlátí se všeckýma skříňama co po cestě najde a znovu vejde do pokoje, s monitorem 60x50 (hrubý odhad, možná je dokonce větší). Kdyby se někdo napil z těch řek, co mi tekly, tak by zemřel na štěstí, což je velmi zajímavý způsob smrti. Nicméně mé tělo bylo zázračně schopné tento podíl absorbovat, takže se nikomu nic nestalo.
A já jsem pařila...
A pařila...
A pařila...

WAKE UP MOTHERFUCKER! Ráno. Úterní, zasraný ráno. Tohle úterý mě tak nesmírně vytočilo, že jsem si málem vyřvala hlasivky a byla na všechny nepřekonatelně nechutná. No, ale nenasrali byste se, kdyby se vám tohle stalo?
Někdo doleze. (Příklady nejsou zrovna z tohoto Úterka, ale obecně, které mě vytáčí.)

"Ady, dáš mi opsat úkol?" rage 0%.
O pět SEKUND později:
"Máš tu matiku?" rage 5%
"Máju tamdleten."

O dvě minuty později:
"Ady, dělej, dej mi opsat ten úkol." rage 15%. Stroze ukážu prstem na hlouček lidí u jedné lavice a můj sešit vprostřed jako oltář.

S někým mluvím a potřebuju se zamyslet a odpovědět.
"Ady!"
Myslím.
"Adélo!"
"Tak já myslím, že blablabla..."
"Adélo! Adélo! Odpověz mi! Bož, ta je blbá! Adélo! ADÉLO!" rage 40%.
"TAK ČEKEJ, TY VOLE!"

Zase někdo doleze.
"Ady, když se zitra píše ten test z fyziky, pučíš mi ten sešit dom?"
"Taky se potřebuju učit."
"Ale ty to už umíš!"
"PROSTĚ NE!" rage 60%.

Jdeme se zeptat učitela.
"Pane učiteli, bude se psát test?"
"Ne, ještě si to dopíšeme, ale raději studujte mapu." rage 75%. Vyjadřuje se jako kretén.

Kluci dělají v hodině takový bordel, že krom nich nic neslyším. Učitel se vůbec neotočí od tabule, je mu to fuk, ani se nesnaží jim třeba říct, aby byli ticho, vyhodit na chodbu, nebo dát poznámku. Víte, co ten debil udělá? Začne diktovat. Asi to má působit jako aby se ztišili, ale těm je to úplně u prdele a já kvůli nim z toho, že mi chybí zápis poseru test. Rage 90%.

Jakákoliv vyučovací hodina a random týpek, který sedí kousek ode mě:
"Hej kámo, pomož mi." ptá se.
"Tak, to je takhle a takhle."
"Ale já to nechápu."
"Blablablabla..." vysvětlím to znova a vrátím se ke svojí práci, kterou jsem kvůli němu ještě nezačala. Píšu...
"Bože ADÉLO, pomož mi!"
"NE-MÁM ČAS!"
"OMG POMOŽ MI!" Rage mode ACTIVATED.

Výsledek obrázku pro rage

*Následující odstavec byl vystřižen kvůli nadměrnému obsahu sprostých slov.*

Have a nice day.
PS: Možná se dočkáte recenzí na pár her, dneska jsem se jaksi trošku rozepsala, pokud hned jak tento článek nevydám nebudu strašně líná a deset minut do kola klikat, aby se připojil CONFLUX, když mi nejede internet.